kniežata,chtiece hořeti od zlata.
An svój helm dávno podvázal,
[1385] chtě, aby žádný jeho nepoznal,
maje lučiště znamenie.
Takž i učini prvnie hnánie
s tiem, kterýž jej vězieše,
Tandariáš jeho znáše,
[1390] knieže jeho nepoznal.
Když s ním v hromadu hnal,
da mu Tandariáš ránu,
že knieže letě na stranu.
Takž by najlepší v tom dni,
[1395] že s ním viec nehna ižádný.
A když by turnej nazajtřie,
Tandariáš opět knieže spatři
i bi jej, až měl dosti.
Musichuť jej domóv nésti,
[1400] hrozné hrdinstvo ukáza.
Král s kniežaty naň se vztáza,
řka: „Odkavaď ten mladý rytieř
života svého jest vítěz?“
Kapitola pětmědcítmá
Králová se na hrad vráti,
[1405] k Floribelle jíti chváti,
povědě jie to viděnie,
na Tandariáše domněnie.
Ale Floribella již smutna bieše,
že o Tandariášovi nic neslyšieše
[1410] o níž, aniž koho majíc,
na němž by se vzeptajíc,
kak by se jměl a kde by byl.
Protož ji smutek obchodil,
jenž tu nechtěla býti,
[1415] zdali by jej mohla viděti.
Tak vece: „To cele vědě,
že jesti nebyl v té jiezdě.“
A to za kratochvíl jmějieše,
že v túhách vždy na kněhách čtieše.
[1420] A když Tandariáš s svými
tovaryši milostnými
domóv jel, to s nimi smluvil,
kdy by ten čas opět byl,
jenž by opět ke dvoru jeli,
[1425] by se opět na též lúce sjeli.
To sobě všickni slíbichu
a tak se míle rozjidechu.
Tandariáš jede tamo,
tu kdež jest jeho čekáno.
[1430] Tuž jej tajně na hrad vedú,
oř k jejiemu strýci dovedú.
Kněžna jej míle vítáše,
snažně jemu i dobře hovieše.
A když bratra přinesechu,
[1435] viděli, že jej sotva živa ostavichu.
Kněžna žáda kád činiti,
chtieci Tandariáše pařiti.
V niž naklade dosti kořenie
i káza mu vsiesti do nie.
[1440] A když se on tu pařieše,
tak jej panna mrskáše
stéblem, jej tepúc jako lajíci,
pro bratra se s ním hněvajíci,
řkúc: „Čemu s tak nemilostiv byl,
[1445] že s mi bratra mého tak velmi zbil?“
Tak jemu ona lajieše,
Tandariáš se tomu smějieše.
A to mnohokrát činieše,
tak s ním kratochvíl jmějieše.
[1450] A když jeho opět otáza
o znamení a on rozkáza
sobě na bielém vaffenklejtě
tak, což kterého přikrytie
