[870] Maje dva levharty s sebú,
tak se uzřesta v tu dobu.
Tu levharti bez meškánie
učinista naň hnánie,
jeden druhého přeběže,
[875] inhned na jeho kuoň seže.
A on vzchvátiv meč jej přetě,
ten tu levhart ihned letě.
Druhý ihned s druhé strany
neujide takéž rány.
[880] Když jej skáče, poče rváti,
přetieti jej mečem chváti.
Trpaslek toho se velmi leče,
jímžto dřieve byl bezpeče.
Ana každého na smrt dala,
[885] jimaž se tu i smrt stala.
Tu pak na se sami hnasta,
prudké rány sobě dasta,
až bezmál s koně nespadesta,
tak se prudce udeřista.
[890] Tandariáš v druhém hnání
trpaslka nemál na smrt rani,
tak že se mu na milost da.
Takž mu Tandariáš přikáza,
aby jeho vězněm byl
[895] a nazajtřie se postavil
před královú na tom hradě
a řka: „Jáť budu v té radě,
žeť životu nic nebude.“
Tandariáš když v hrad vjide,
[900] panny mu čest i chvály vzdachu,
potom jeho otázachu,
řkúc: „Proč jsi jeho živil?
Neb čemu s jeho nezabil?
Nebť nám bude nátisk činiti,
[905] když tebe nebudem jmieti.“
Tandariáš panně vece:
„Neměj viece nižádné péče,
jáť tě jeho dobře zbavím
a v robotuť jej postavím.“
[910] Trpaslék nazajtřie za ráně
přijide na postavenie.
Rozkáza mu Tandariáš a řka:
„Ptaj se, když Artuš přijeda
tam jdiž k Floribelle panně,
[915] pověz jie to znamenie,
řka: ‚Poslal mě pannic k tobě,
jenž nosí na helmě sobě
červenú pannu v zeleném poli,
tobě vše k tvé vóli,
[920] aby se trpaslkem nazýval.‘“
Ten to splnil, což mu rozkázal.
A když jeho již přijechu,
smiech jim mnozí jmějiechu
pannici krále Artušově.
[925] A on brzy oprnu jim se,
řka: „Vy mě za blázna máte
a se v svém udatenství znáte.
Protož ktož chce býti dobrým,
vsediž na oř s kopím svým,
[930] ženiž sám se mnú v hromadu.
Pakli jinú kterú chce svádu,
všeho mu já povolím rád,
zdať mne nechá potom snad.“
To mnozí kdy uslyšechu
[935] a tak všickni k sobě vecechu:
„Nenieť dietě Tandarius,
byť nebyl tak udatný muž.
Na čem by jej sem kdy poslal?“
Takž tento s pokojem ostal.
[940] Tuť Tandariáš
