oblekši jej požehna,
an jede, chtě též příhodě,
[295] druhý z vojsky témuž hodě.
A když se oba uzřesta,
tu s kopím na se hnasta.
Tandariáš zbode Gwana,
ano hledí na to panna.
[300] Skočiv dolóv z svého oře,
tu toho Gwana přemože,
ana na to panna hlédá,
tuž přijide, vězně veda.
Opět jí toho da u vězenie,
[305] řka: „Buď na něm vše tvé chtěnie.“
Floribella jej objemši
a toho vězně pojemši.
Vesela tím velmi byla,
třetie jitro opět vstala,
[310] oblekla svého milého
i požehna míle jeho.
Vzem od milé požehnánie
Učini s jedniem potkánie,
s setřencem krále Artušovým,
[315] a on učini hnánie s ním.
Tuť se mu najlép přihodi,
žeť veň tak právě uhodi,
až spade dolóv s oře.
Tuž toho reka přemože,
[320] jenžto Gavin jmenovaný,
ze všech rekóv vyvolený.
Vede jej do svého hrada,
panna Floribella uzře jej ráda,
učini jim bydlo dobré,
[325] ke všemu jiedlu hodné.
Floribella, panna krásná,
čtvrtý den ty vězně posla
k králi ctnému Artušovi,
zda by s mysli zpustil hněvy.
[330] An tak hněviv velmi bieše,
že toho za vděk nejmějieše.
Vězňové počechu prositi,
řkúc: „Daj jim pravdy užiti.“
Kapitola třinádstá
Král počel tiem hněviv býti,
[335] nechtě jich řeči slyšeti.
Gawin krále všecky sebrav
i kniežata, před krále se brav.
Počechu za ně krále prositi
a [řkúc]text doplněný editorem: „Chtieť na tvój súd jíti,
[340] v čem ty chceš vinu jim dáti,
ve všemť chtie odpoviedati.“
Král toho nechtě přijieti
a řka: „Chci jim životy odjieti
i národ jich zahladiti.“
[345] Králové počechu mluviti:
„Ty s žádého na smrt nedal,
jeliž s toho na súd podal.
Protož toho neučiníš
těmto, jeliž je odsúdíš.“
[350] Král hněvivě odpovědě,
řka: „Což koli přisúdie mně,
toť já beru k své vieře,
že jim ostati v té mieře.“
Kapitola čtrnádstá
Kavin zdě k nim to poselstvie
[355] i povědě jim to zvěstě:
„Chceť vám pravdy užiti dáti,
ač chcete k súdu státi.“
Panic vece: „Chci zvěděti,
co panna bude raditi.“
[360] K ní šed, jie všecko vyloži,
panna tak vece ku pannici:
