tlače pod se vše bez braně.
A když toho uhléda knieže,
[1490] jenž u něho bieše věze,
ztlači jej, až mě dosti,
že jej ledva za duši pusti.
A když se ten den dvór skona,
rozběže se vše zběř ona.
Kapitola dvadcátá VI.
[1495] Králová jide k Floribelle
i poče jí mieti za zlé,
řkúc: „Že si s námi nebyla.
Jenž by byla opatřila
rytieře vším podobenstvím,
[1500] vším obyčejem i snaženstvím.
Ačli Tandariáš nenie,
na něhož já mám domněnie.“
Panna se tiem velmi smúti,
že s nimi tu nerodila býti,
[1505] tak vece: „Budu liť bohdá živa,
vždyť bych to opatřila,
zda by opět ke dvoru přijel.“
Tak se Tandariáš opět rozjel
a s svými tovaryši se smluvil,
[1510] že ktož by koli živ byl,
by se na té lúce opět sjeli
a opět ke dvoru spolu jeli.
A on jede, kdež ho čekáchu,
tajně jej opět na hrad pojechu.
[1515] Zatiem přivezechu to knieže,
jenž v turneji ztlačen bieše.
Lékař poče knieže léčiti
a panna poče stéblem bíti
Tandariáše, řkúci jemu:
[1520] „Čemu s mi bil bratra, čemu,
že jsi naň tak nemilostivý.
I k tomu naň tak hněvivý?“
A nedbajíci, by živ nebyl,
aby s ní Tandariáš volně byl,
[1525] tak jej sobě míla měla,
ráda by s ním byla přebývala.
Kapitola dvadcátá sedmá
A když poče třetí dvuor býti,
poče Tandariáš kněžny prositi,
aby jej pustila
[1530] a jakž dřieve vypravila.
Panna vece: „Chceš slíbiti,
ke mně se zase vrátiti
a býti u mém vězenie,
donidž libo mému chtění?“
[1535] Tandariáš to kněžně slíbi,
kněžna vece: „Cožť se líbí?
Které znamenie chceš mieti,
to všechno rač pověděti.“
Věděv, že jest po jeho vóli,
[1540] káza na červeném poli
dělati bielá lučiště.
To všecko děláno přečistě
z vodných perel jakžto
a tětivy arabské zlato.
[1545] Řeč se mluví a čas odchodí.
A když se ten čas přihodi,
že jmějieše třetí dvór býti,
knieže netaže se zhojiti.
Jede ke dvoru, u mysli maje,
[1550] řka, že „sem byl často slýchaje,
ano po neštěstí štěstie bývá
a po štěstie neštěstí.“
Tandariáš jide do háje,
vsede na oř, všecko maje
[1555] i jide k tovaryšóm svým.
Tak bieše velmi míl jim,
že jeho celý den ten čekali.
