Mnoho jich zsekl i také zabil
a sám také posečen byl.
Nemohúce jemu nic učiniti,
[475] tu jeho musichu odjěti.
Pojemše všecky lidi jeho,
jeli všichni od něho.
Panic když sám ostal bieše,
co by měl učiniti nevědieše.
[480] Zatiem v túhách z lesa vyjide,
tu jedno město nadjide.
Všed v ně, poče žádati,
zda by kto chtěl jej schovati?
A když rány ohledachu,
[485] jeho chovati nechtiechu,
až jednomu měštěnínu
uda se přijíti k němu.
Poče na něm ztazovati,
koho by tu chtěl čekati.
[490] Panic jemu poče túžiti,
že nemóže hospody jmieti.
Vece jemu ten měštěnín:
„Velmi li by vděk učinil,
kto by tě pojal do domu.“
[495] Panic odpovědě jemu:
„Bych mohl kde hospodu jmieti,
chtěl bych na to rád pomnieti.
Zda bych kdy mohl lépe ještě,
chtěl bych zaplatiti jistě.“
[500] A když jej měštěním spatři kolivěk,
„Zajisté,“ vece, „nenieť toto matný člověk.“
Poje jej do domu svého,
doby mu lékaře dobrého.
Počechu jeho léčiti,
[505] dobré bydlo jemu činiti.
Hospodář káza své paní
i dcerám, aby vždy s kázní
jemu kratochvíl činily
a jemu s věrú a s kázní slúžily.
[510] A když jej zléči ten lékař,
vece jemu ten hospodář:
„Což koli na mně požádáš,
to vše ode mne hotovo máš.“
Panic poče děkovati
[515] a na něm ještě žádati,
zda by jej učinil jiezdna.
Hospodář jemu oř da
i da jej mu velmi nelstívě,
panic jemu poděkova míle
[520] i jede pryč zase tú cestú.
A když by opět k tomu miestu,
tu kdež zbyl lidu svého,
poče velmi na Bohu žádati toho,
aby mohl se s těmi zběhy bíti
[525] a lidu svého zase dobyti.
Až dus před sebú uslyše,
k němuž panic pospieši se
přihnav, poznal ty zlé lidi,
učini k nim hrozné běhy,
[530] kopím dávaje jim rány,
tepa, tluka na vše strany.
Netaže větčích zjímati,
menší musichu se dávati.
Tuž retova rytieře,
[535] an se s čeledí, s dětmi béře,
chtě před les s lidmi jíti.
Panic poče tomu chtieti,
by jemu zbězi zjevili,
čí by kolivěk byli.
[540] Počechu jemu praviti,
řkúc: „Jest jeden pohan litý,
tomu mnoho kniežat slúží.
A z těch každý vždy v rok musí
poslati mezi křesťany,
[545] by jímali paní i pány
i vedli je k jeho dvoru.
