[975] se pannami šla na dúbravu,
když rok měla s pohanem
pod jedniem krásným stanem.
Přijed vze ihned jednu,
jiné jdú na hrad po jednu.
[980] Tuž jedna přiběhši
napřed a jeho uzřevši,
vrátivši se panně povědě,
že panic krásný na hradě.
„Tak mi se velmi zdá,
[985] že vešken svět kraššieho nemá.“
Panna vece: „Ach, by ten byl,
jenž by nás mnohé roboty zbavil,
jenž na svém helmu nosí
pannu červenú v zeleném poli.“
[990] Ta jí panna tak povědě,
řkúc: „Tenť jest, toť jistě vědě,
neb sem to vše opatřila,
což si nynie pověděla.“
Panna ta bez studu všeho
[995] běže, chtieci viděti jeho.
A když koli na sien kroči,
pannic ihned pannu zoči,
vzchopi se vzhóru neléně,
panna jemu da vítanie.
[1000] Tuž jej tak míle vítáchu
a jej všechny objímáchu,
chválu jemu vzdávajíce
a přielišně jeho ctiece.
Tu jej počechu svláčiti,
[1005] jedením i pitím jej ctíti.
Potom králová žalova
jemu na toho pohana,
co jest kdy měla násilé.
Panic jí tak vece míle:
[1010] „Úfaj u Bóh, žeť tě toho zbavi
i tvé žalosti popravi.“
Tuž byly s ním tak vesely,
i což kde klenotóv měly,
ty jemu všecky chtěly dáti,
[1015] by jediné ráčil bráti.
Ta králová krásna bieše,
trpaslkovu zemici jmějieše.
Tu jemu všecko připravovali,
což jediné sami oni chtěli.
[1020] V té zemi, kdežto byla,
tu jediné panny jměla
připuzením od pohana.
A když by zjitra za rána,
panic vzhóru neléně vstana
[1025] a dosti bieše na něm panna.
Panny mu přinesechu oděnie
beze všeho pomeškánie.
Počechuť jej objímati
a všelikterak velmi ctíti.
[1030] A když jej koli oblečechu,
oř osedlavše přivedechu.
A jakž koli na oř vsede,
ihned s nimi k stanu jede.
Tu postáchu malý čas,
[1035] až uslyšechu trúbící hlas,
Panna jemu ihned vece:
„Buď hotov, milý pannice,
neboť se ten již k nám blíží,
pro něhožto naše srdce slzí.“
[1040] Pannic vzem od nich odpuštěnie,
učini s pohanem potkánie,
poče jeho prositi,
by jeho ráčil uslyšeti:
„Pro všech panen i paní čest,
[1045] nechť králová s pokojem jest.
A zbaviž ji té roboty,
chciť toho zaslúžiti.“
Pohan
