[Tandariáš a Floribella]

Biblioteka Narodowa (Varšava, Polsko), sign. BN 12594 II, 150v–175v. Editor Svobodová, Andrea. Ediční poznámka

vždycky býti.“

[1195] Tak netaže jeho dojíti,

až vece: „Daj mi tu ženu.“

Tandariáš vece jemu:

„Panna kniežecie jest.“ A on vece:

„Cožť jest, toť vždy chci mieti“, řeče.

[1200] Tandariáš poče prositi,

zda by kterak mohl užiti

pro všech čest pannen, paní

a vždy zasluhování,

zda by jemu nevzal jie.

[1205] Knieže jemu odpovědě:

„Budeš li mi jie brániti,

musíť tvój život platiti.“

Tandariáš vece: „Nechť za to život dám,

a vždy jie chci brániti sám!“

[1210] Ssadiv pannu s koně, svádu poče

na toho zlého kniežete.

Poče jej bez obrany séci,

tak že by nebylo pomoci,

byl by jej až do smrti ranil.

[1215] Ten jeho lid silně bránil,

až Tandariáše raně,

až před nimi jide k straně,

jeliž pod ním oř zabichu,

však na něm zisku neměchu,

[1220] an se odtud vyšívaje,

hrozné jim rány dávaje.

Tak tu pannu chtiechu vzieti

a s ní od něho pryč odjieti.

Nemože viece brániti jie,

[1225] nebo bieše daleko od nie.

Poče na ně velmi volati,

zda by jie ráčili nechati.

A on jemu tak vece:

„Sám jinak jie nenechám,

[1230] než ač mi se dáš sám jieti.“

Tandariáš vece: „Jest li mi umřieti,

chci to všecko učiniti.

Jediné kaž ji provoditi

k otci jejiemu vedlé ctnosti.“

[1235] To se sta k jeho libosti,

to jemu ctně naplnichu,

ale zle jemu zaplatichu.

Vzemše jej nesechu do věže,

v niež škaredstva mnoho bieše,

[1240] káza jej tak mučiti hladem,

jediné ktož mu co dá kradem.

Ta věže nebieše přikryta,

zvěděvši to kniežecie sestra,

že taký rytieř u věži,

[1245] ihned k svému bratru běži.

Ano jej lékař vázáše,

toho dobře znamenáše.

Potom v noci k věži běže,

toho rytieře vytěže,

[1250] vede jej v svój pokoj,

zjevi panně jedné svéj.

Tu jej velmi poče ctíti

a sama jej poče léčiti.

Též činila jakožto lékař,

[1255] aby nic nebylo nazmař.

Ale její bratr mněl,

že by Tandariáš dávno umřel.

Kapitola dvadcátá IIII.

Pak král Artuš v radě seděl,

by Tandariáše kde zvěděl,

[1260] řka: „Bychom jej v zemi měli,

čest bychom proň obdrželi.“

Páni jemu radili,

aby poslové všady jeli,

řkúc: „Máť milost Tandariuš.“

[1265] Tak přikázal král Artuš,

aby jeli u pohany,

hledajíce mezi křesťany

a praviec, že „chci dvór mieti

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 17 dny; verze dat: 1.1.27
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).