vece:„Neměj viece nižádné péče,
jáť tě jeho dobře zbavím
a v robotuť jej postavím.“
[910] Trpaslék nazajtřie za ráně
přijide na postavenie.
Rozkáza mu Tandariáš a řka:
„Ptaj se, když Artuš přijeda
tam jdiž k Floribelle panně,
[915] pověz jie to znamenie,
řka: ‚Poslal mě pannic k tobě,
jenž nosí na helmě sobě
červenú pannu v zeleném poli,
tobě vše k tvé vóli,
[920] aby se trpaslkem nazýval.‘“
Ten to splnil, což mu rozkázal.
A když jeho již přijechu,
smiech jim mnozí jmějiechu
pannici krále Artušově.
[925] A on brzy oprnu jim se,
řka: „Vy mě za blázna máte
a se v svém udatenství znáte.
Protož ktož chce býti dobrým,
vsediž na oř s kopím svým,
[930] ženiž sám se mnú v hromadu.
Pakli jinú kterú chce svádu,
všeho mu já povolím rád,
zdať mne nechá potom snad.“
To mnozí kdy uslyšechu
[935] a tak všickni k sobě vecechu:
„Nenieť dietě Tandarius,
byť nebyl tak udatný muž.
Na čem by jej sem kdy poslal?“
Takž tento s pokojem ostal.
[940] Tuť Tandariáš pět dní přebyv
a ve vší rozkoši byv.
Bieše se ta panna nadála,
že by s ním vždy zóstala.
An vzem jich odpuštěnie
[945] i jel od nich bez meškánie.
Tak slyše od jedné panny,
daleko hlúbě u pohany,
že byla v té robotě.
Mnoho set panen měla u postavě,
[950] aby jměla na každý den,
že byl pohan, řečený tyran ten,
na každé jitro vzel jednu,
kterúž sobě spatřil řetedlnú.
Byl udatný, silný velmi,
[955] odjal té královně zemi.
Tandariáš vždy se sám ptal,
až se jako bludem přibral,
že jeden den mnoho blúdil
a po noci se mnoho trudil.
[960] Po púšti až jeliž ráno,
bylo jemu Bohem dáno,
že přijede pod jeden hrad.
Tento ssede s koně rád,
jide nahoru na sieně,
[965] ano niktož nikdiež nenie.
A on uzřev stoly přikryté,
jedením i pitím syté.
Opatřiv se právě všady,
umyv ruce, se zasadi.
[970] Na stuol helm postavil před se,
jiesti a píti poče prudce,
neb bieše dávno nic nejedl,
protož tak bieše velmi medl.
Královna toho hradu
[975] se pannami šla na dúbravu,
