i vedli je k jeho dvoru.
Což koli jest toho zboru,
ti vždy musiechu tam dělati.“
Panic poče jich tázati,
[550] řka: „Ukažte mi cestu k němu.“
Oni tak vecechu jemu:
„Nelze jeho tobě dojíti.“
On vece: „Chci to zvěděti.“
Zbězi počechu praviti:
[555] „Jest daleko tam dojeti,
do té země velmi tvrdé
a k tomu dobře osazené a hrdé.
Pak jest jedna úzká násep,
a jest klenutá jako sklep,
[560] skrze zemi všicku jeho,
v niežť jest bahen velmi mnoho.
Kdyby chtěl k němu dojíti,
musil by tu násep viděti.
Ta jesti tak úzká, že sotně
[565] dvoje kola minú se volně.
Na níž stojí třie hradové,
na nichž sú třie obrové.
Každý na svém jest prkrabie,
jeden za druhým ve dvú mílí
[570] a čtvrtý hrad, na němž ten jest,
k němuž nenie jiných cest,
když skrze ty hrady pojedeš
a čtvrtého pak dojedeš.
Tepruv by pak péči jměl,
[575] než by toho pohana dojel
z toho čtvrtého hradu
pro toho litého pohana vádu,
u něhož tvoji lidé
dělají i v noci ve dne.“
[580] A když jemu to zjevichu
ti zbězi, rytieři i [s]text doplněný editorem lidmi slíbichu
z dětmi, s pannami i paniemi,
aby ku králi Artušovi jeli.
A když by se tam doptali,
[585] aby se u vězenie dali
panně Floribelle krásné,
tak řkúce milostivé:
„Poslal jest nás pannic k tobě
ten, jenž nosí na helmě sobě
[590] v zlatém poli pannu červenú,
pannu zlatem obloženú,
aby z nás všecko zděla,
to vše, což by koli chtěla,
leč vždy u vězenie měla,
[595] a neb, když ráčíš, propustila.“
To vše jemu slíbichu
a tu se ihned rozlúčichu,
jedú k králi Artušovi,
biechu všickni hotovi
[600] jeti ku panně u vězení
a praviece to poslánie:
„Poslal jest nás pannic k tobě,
jenž nosí na helmě sobě
v zlatém poli červenú pannu,
[605] zlatem čistým obloženú,
bychme byli u vězení
i ke všemu tomu chtění.“
Panna vece: „Ach, milého,
nelze mi vídati jeho,
[610] žalostivě vždy lkajíci
i truchle se vždy majíci.
Jsúci vždy bez veselé
a vždy viece, čím déle.“
Jide s nimi před královú,
[615] poče jie prositi mdlobú,
zda by s nimi před krále chtěla.
Králová to ráda zděla,
šla s nimi před krále míle,
klekše prosili jeho u síle,
[620] zda by je ráčil uslyšeti
a Tandariášovi milost dáti.
Král byl hněviv z toho:
„I pro jednoho živého
