uraziti, nemohl. A v tu dobu vece diábel: Ó, co já zlého trpím pro tě, a nemohu ostati proti tobě, avšak vše též činím jako i ty. Ty se postíš, a já nikdy nejiem. Bdíš, a já nikda nespím, a to jedniem mě přemáháš, tvá pokora proti mně vítězí.
Jednú také svatý Macharius velikým pokušením byl obtiežen. Jemužto chtě odolati, veliký pytel pieska nasypav, na plecí pozdvihl, po lesu nosil. Jehožto potkav jeden bohobojný člověk jménem Theozobus, k němužto vece: Otče, proč to břiemě nosíš? K tomu svatý Macharius vece: Držím toho, jenž mě trudí. Jednú také svatý Macharius jda, potkal diábla v člověčie postavě, an jde u plátněném, zedraném rúše a skrze každú dieru v rúše prodřenú vyskýtáše se osudíčko k tomu podobné, jako víno a vodu k oltáři nosie, ješto ampula slove. Jehožto když svatý Macharius otázal řka: Kam jdeš a proč toliko ampul neseš? K tomu diábel odpověděl: Nesuť hřiechy bratřím a všelikým lidem. Ač se jednomu jedno neslíbí, ale dám jemu druhé i třetie dotad, až jeho sobě i potvrdím.
Také těch časóv svatý Macharius po púšti chodě, nalezl jednu umrlčí hlavu, nad nížto se bohu pomodliv, otázal, čie by hlava byla. Ta hlava odpovědě řka: Byla sem hlava jednoho pohana. K niežto Macharius vece: A kdež jest duše tvá? Ona odpovědě: Má duše jest v pekle. A když jie svatý Macharius otáza, hluboko li, hlava vece: Tak sem hluboko v pekle, jako jest od země do nebe. A když jie svatý Macharius otázal řka: Jest li kto hlúbě než ty? Ta
