jest skrzě proroka Izaiášě pověděno: Mt12,18 Toť jest dietě mé, ješto jsem vzvolil, zmilelec mój, v němžto sě jest slíbilo duši méj. Vzložím naň muoj duch a súd národóm vzvěstuje. Mt12,19 Nebude sě hádati ani úpiti ani kto uslyší jeho hlas na uliciech. Mt12,20 On jest trest, jiežto satan nepřělomí, a světlo, ježto jiný neuhasí, poňaž nevydá vítěžstvie k súdu, Mt12,21 a v jeho jmenu národové budú naději jmieti.

Mt12,22 Tehdy jemu podachu jednoho slepého i němého, jmajíce v sobě běsa, i uzdravi jeho, tak že sě jě mluviti i viděti. Mt12,23 I lekáchu sě všickni zástupi řkúce: „Zdali jest tento syn Davidóv?“ Mt12,24 To uslyšěvše duchovníci, pověděchu: „Tento nevypúzie běsóv, jediné Belzebubovú mocí, jenž jest knieže diábelské.“ Mt12,25 Pak zvěděv Ježíš myšlenie jich, povědě: „Každé královstvie rozdělené proti sobě bude pusto a každé město nebo duom rozdělené proti sobě nesstojí. Mt12,26 A když satan satana vypúzie, proti sobě jest rozdělen. Protož kterak stane jeho královstvie? Mt12,27 Pakli já mocí Belzebubovú vypúziem diábly, čí mocí vaši synové vypúzějí? Proto oni vašě súdcě budú. Mt12,28 A když já v duchu božiem vypúziem diábly, proto jest k vám přišlo královstvie buožie. Mt12,29 Nebo kterak móže některý vjíti v duom silného a jeho orudie pobrati, nežli dřéve uvieže silného, a tehdy teprv jeho duom poplení? Mt12,30 Kto nenie se mnú, proti mně jest, a kto nehromazdí se mnú, ten roztrúsí. Mt12,31 Protož pravi vám, všeliký hřiech i rúhanie bude odpuščen lidem, ale duchu rúhotnému nebude otpuščeno. Mt12,32 A ktož kuoli die slovo proti synu člověčiemu, bude jemu odpuščeno. Ale kto povie slovo proti duchu svatému, nebude jemu odpuščeno ani na tomto světě, ani na budúciem. Mt12,33 Nebo čiňte dobré dřěvo a jeho dobré ovoce, nebo čiňte zlé dřěvo i jeho ovoce zlé; jistě z ovocě dřěvo bude poznáno. Mt12,34 Národe jěščerčí, kak muožete dobré mluviti jsúce zlí? Nebo z uobihánie srdečného usta mluvie. Mt12,35 Každý člověk z dobrého poklada vynosí dobré, a zlý člověk z zlého poklada vydává zlé. Mt12,36 Ale já vám pravi, že z každého z daremného slova, ješto jsú mluvili lidé, dadie počet z toho den súdný. Mt12,37 Nebo z tvých slov budeš zpraven a z tvých slov budeš odsúzen.“

Mt12,38 Tehdy jemu odpověděchu někteří z mudrákóv i z duchovníkóv a řkúce: „Mistře, chceme od tebe div viděti.“ Mt12,39 Jenž odpověděv vecě jim: „Porozenie zlé i cizoložné divu hledá, a div jemu nebude dán, jedno div proroka Jonášě. Mt12,40 Nebo jakož jest byl Jonas u břišě velrybiem tři dni a tři noci, takež bude syn člověčí v srdci zemském tři dni a tři noci. Mt12,41 Mužie ninivitščí povstanú na súdě proti tomuto porození i otsúdie je, neb jsú sami pokánie činili skrzě kázanie Jonášovo. A toť, věcší nežli Jonas tento. Mt12,42 Králová s polednie strany povstane na súdě proti tomuto porození i otsúdí je, neb jest sama přijěla ot kraj světa, chtieci slyšěti múdrost Šalomúnovu. A toť, věcší nežli Šalomún tento. Mt12,43 A když duch nečistý vyjde z člověka, chodí po usvadlých miestech, hledajě svého přiebytka, i nenalezne. Mt12,44 Tehdy povie: Vrátím sě do svého domu, odkudž jsem vyšel. A přída nalezne jej prázden, chvoščišči umeten i osdoben. Mt12,45 Tehdy otejda přijme k sobě jiných sedm duchóv horších sebe a vejdúce i budú tu bydliti;