Neb die Seneka: „Chudoba jest malého statku jměnie,“ jenž dosti jest k zachování přirozenie, ale chudáček jest, jenž i té potřeby nemá. A tať jest byla vdova tato. A protož ji nazývá chudičkú. A to móž poznáno býti na tom, že měla jedno dva šarty, ne zlatá, ani střiebrná, ale meděná. A protož mohla dobře řéci s svatým Petrem: „Zlato a střiebro nenieť mně, ale cožť mám, toť dávám tobě,“ jakož v Skutciech apoštolských 3 Cyrilus die: „Dva šarty obětovala, jichžto s potem k vezdajšiemu obživení byla dobyla.“ A protož ižádný nemóž sě vymluviti, by almužny nemohl činiti. A takť die Tobiáš v 4. kapitole: „Bude liť tobě mnoho, dávaj hojně. Pakli málo, i málo rád uděl.“ A sám Kristus die, Matúš 10, že: „Ktož dá čieši vody studené ve jméno jeho, neztratíť mzdy své.“
Pak die dále svatý Lukáš: „Věrně pravi vám, že vdova tato chudá viece nežli všickni položila.“ Neb jest s věččí žádostí, s věčím náboženstvím dala nežli jiní. Neb Pán Bóh viece sobě váží dobrý úmysl nežli veliký dar. Druhé, neb což jest dala, toho byla věrně svú robotú dobyla. Ale bohatí to, což mají, aneb jim přišlo nápadem, anebo darem, anebo násilím anebo lichvami. A tak die prorok v žaltáři: „Lépeť jest málo spravedlivému nad bohatstvie hřéšných mnohé.“ Třetie, viece jest dala, neb jest všecko, což byla vyrobotovala a před sebú měla, to jest obětovala. Ale jiní z zbytečných věcí. A protož súdem pána Krista, přěd nímžto nic skryto nenie, právě jest nad jiné pochválena, že jest viece nežli jiní dala. A tak die sv. Beda: „Vzácnost jest Pánu Bohu, cožkoli dobrým úmyslem obětovati budeš, neb váží srdce, ne statek, anižť šetří, co na jeho oběti obětuješ, ale z čeho,“ to jest z kterého úmysla. A tohoť dovodí pán Kristus a řka: „Neb všickni tito z hojnosti poslali sú dary božie.“ Tu slušie znamenati, že Bohu nenie tak vzácný dar, jenž bývá dán z núzě
