kterýž měl svój hřéch prostě vyznávati a pána pánem pokorně prositi, aby ho ukrotil, ten pak ne toliko hřéchu nevyznává, ale vymlúvá a pána nevinného viní, a tak trénásobně hřeší. Najprvé v tom, že shřešil, druhé, že hřéch vymlúval, a třetie, že pána bezprávně haněl. A protož, věda prorok, jak zlé jest hřéchóv vymlúvanie, die: „Nepochyluj srdce mého v slova zlosti k vymlúvaní výmluv v hřéšiech. Protož pověz, slúho nepravý a lhavý, kterak žne, kdež nesál?“ Neb kto z lidí jest aneb z Židóv aneb pohanóv, jehož by dosti neozdobil duchovními smysly? Komu jest nedal znánie dobrého a zlého, komu jest nedal moci utiekati zlého a chytiti dobrého, chce li?
Pak die dále: „Protož měl si poručiti peniezě mé,“ to jest řěč mú anebo zákon mój anebo rozom tvój, „peněžníkóm“, to jest posluchačóm aneb dobrým činóm. „A já přída,“ to jest k súdu posledniemu, kdežto odplatím každému podlé skutkóv jeho. „Vzal bych, což mé jest,“ to jest tě i což by byl utěžal, „s lichvú.“ Neb toť jest lichva duchovnie: milosti boží neprázdniti, ale prospěch jí sobě i jiným učiniti. A protož die sv. Pavel 2a Corinthiorumcizojazyčný text 6: „Napomínáme vás, bratřie, abyšte na darmo milosti božie nebrali.“ O tom v Příslovích, 19. kapitola: „Pójčuje Hospodinu, ktož sě smiluje nad chudým.“ Sv. Řehoř die: „Bratřie, važte snažně, že s lichvami od vás bude požádáno. V lichvě zajisté i peniezě nedaní bývají vzati. Protož že z přijatých slova božieho peněz lichvu dlužni sme platiti, abyšte pečovali z toho, co slyšíte, také i jiným rozoměti, jichžto neslyšíte.“
Pak die dále: „Protož vezměte od něho hřivnu a dajte tomu, ktož má desět hřiven. Vezměte od něho hřivnu,“ to jest dar jemu daný, přirozeného rozomu anebo známosti božského zákonu. „Vezměte,“ to jest dopúštiemť, aby vzato bylo, neb často pro hřéch odjato bývá poznánie pravdy aneb rozom pravý Písma svatého, neb zlost oslepuje rozom. Jakož die Písmo,
