potřěby. Druhé, že ktož dá k chvále boží, to Bóh počítá, jako by jemu dal. A zvláště, což sě chudým a strastným dá. Neb tuto die: „Poslali sú v dary božie.“ A Matúš 25 die: „Co ste jednomu z najmenších mých učinili, mně ste učinili.“ Avšak že člověk jest vzácnější dóm boží nežli kostel, spieše má a snáze každý dáti neb spomoci chudému nežli k stavění aneb opravování kostela kamenného aneb dřěvěného.
Pak die dále: „Ale tato z toho, což sě nedostává jí, vešken pokrm svój, kterýžto měla, poslala jest. Z toho, což sě jí nedostává,“ to jest z svého nedostatku. Tuto slušie znamenati, že almužna má dána býti brzo, bez prodlenie. O tom Šalomún v Přísloví 12: „Neřiekaj přieteli tvému: ‚Jdi a zajtra sě vrať, poněvadž móžeš inhed dáti.‘ “ A v knihách Ecclesiasticicizojazyčný text 4: „Srdcě chudého nemuč a neprodlévaj dánie steštěnému. A prosby zamúceného nezamietaj a neodvracij sě tváří tvé od nedostatečného.“ Měli by to znamenati, ješto ne toliko prodlévají dáti almužnu do zajtřie, alebrž do smrti. A tepruv na smrtedlné posteli rozkazují jiným, což sú sami nerodili učiniti, to jest, aby chudým nebyly almužny dány. A tak lékařstvie sobě po smrti připravují proti radě, psanie Ecclesiasticicizojazyčný text, 18. kapitola: „Před neduhem hledaj lékařstvie.“ Neb ještě jestiť lepšie lékařstvie, jenž zachová před neduhem nežli to, ještoť vyhánie neduh. A protož lepí byl haléř, daný za zdravého života nežli kopa po smrti. Neb onoho haléřě móžeš pójčiti, ale této kopy nemóžeš. A oniem vládneš, ale tiemto nic. A protož die prorok v žaltáři: „Bohatý, když umře neb zahyne, nepobéřeť všeho ani sstúpí s ním sláva jeho.“ A jinde die: „Ostavieť cizím sbožie svá a hrobové jich domové jich na věky.“ A Job: „Bohatý, když umře, ničehož s sebú neodnese!“ A protož die svatý Ambrož:
