a lehké zámutka našeho, nad mieru u výsosti věčné slávy vážnost dělá v nás.“ A sv. Jakub, 1. kapitola: „Blahoslavený muž, jenž strpí pokušenie, neb když zkušen bude, vezmeť korunu života, kterúžto zaslíbil Bóh těm, kteříž milují jeho.“ A sv. Pavel, k Židóm, 12. kapitola: „Každá kázen nynějšie zajisté zdá sě ne radosti, ale žalosti. Ale potom ovoce najpokojnějšie navrátí spravedlnosti.“ A zvláště, když člověk „které protivenstvie trpí pro spravedlnost, neb jich jest královstvie nebeské,“ Matúš 5.
Druzí také pochybují u vieřě, doufajíce přieliš v milosrdenstvie jeho, a tak hřešie a řkúce: „Však Pán Bóh jest milosrdný a mámť dosti času ku pokání. A tak oddá sě na rozkoši tělesné rozličné, na kvasy, na veselé svěcské a na oplzlé činy i řěči a odkládají vždy čas ku pokání. A o těch psáno jest, Ecclesiasticicizojazyčný text, 2. kapitola: „Běda dvénásobným srdcem a rtóm hřéšným a ve všech věcech zlé činícím a hřéšníku vcházějíciemu v zemi dvěma cěstoma. Běda rozpuštěným srdcem, kteřížto nevěřie v Boha. A protož nebudú obráněni od něho. Běda těm, ješto sú ztratili trpelivost a kteříž opustili sú cěsty pravé. Co učinie, když počne spatrovati Hospodin? Kteříž sě bojie Pána, nebudú nevěřiti slovu jeho, a kteříž milují jeho, zachovají cěstu jeho. Kteříž sě bojie jeho, to jest Boha, vztazují sě, které dobře libé sú jemu. A kteříž milují jeho, naplněni budú zákona jeho. Kteříž bojie sě Pána, připravie srdce svá a v obezřění jeho posvětie duší svých. Kteříž bojie sě Boha, střehú přikázaní jeho a trpelivost mieti budú až do vzezřěnie jeho, řkúce: Nebudeme li pokánie činiti, upadneme v rucě Páně, a ne v rucě lidské.“ Třetí, pochybující u vieřě, to jest nedoufajíce, by Bóh byl všemohúcí. A protož v svých potřebách utiekají sě radějše k ďáblóm skrze čáry a k lidem nežli ku Pánu Bohu. A tak mnohým kúzlóm a čáróm věřie. A toť jest Pán Bóh pilně zapověděl, Deutronomiocizojazyčný text, 17. kapitola, kdež die takto: „Vystřéhaj sě, aby nenásledoval ohavností pohanských,
