[491]číslo strany tiskua j. (han.); – našma slc. (místy), mechanickým připětím koncovky instr. -ma k náš: s vašma koreňma Šemb. 137, s vašma pňama t. 138; v ŽKlem. psáno: s otci naſmi 86ᵃ, bezpochyby omylem.
10. mój, tvój, svój.
408. Kmen zájmena mój jest mojo- přehlas. moje- masc. neutr., moja- fem.; a podobně při zájm. tvój, svój.
Skloňování bylo původně jako při zájm. jiь), náš atd., tedy sg. gen. masc. neutr. mojego jako jego, dat. mojemu jako jemu atd. Ale -oj- stahuje se v době předhistorické se samohláskou následující a z mojego, mojemu atd. je již v textech nejstarších mého, mému atd., a podobně mé z moje, má z moja, mú z moju, srov. I. str. 557 a 558. Tvary stažené mívají vedle sebe také tvary nestažené, totiž většinou v nom. a akk. sing., du. i plur., a také v gen. lok. du.; v pádech ostatních jsou v textech starých – do stol. XIV – tvary stažené veskrze a bez výjimky, a to pravidlo nalézá se také skoro vesměs ve všech textech pozdějších, jest také v nč. spisovné a valnou převahou též v nář. ob. v Čechách a Moravě západní.
Tvary stažené a nestažené, které na počátku češtiny historické vedle sebe bývají, jsou tedy na př. sing. nom. akk. neutr. mé vedle moje; sg. nom. fem. a plur. nom. akk. neutr. má vedle mojě, vzniklého přehláskou z moja; sg. akk. fem. mú, vedle moju; atd. Tvary moje, moja (mojě), moju atp. pokládáme za nestažené. Je-li to pojetí správné, tedy se namítá otázka, kterak se stalo, že vedle staženého mé, má, mú se zachovalo také nestažené moje, moja, moju atd.; a odpověď pravdě podobná jest, že masc. mój k tomu působilo, aby bylo zachováno také moje, moja, moju atd., právě tak jako totéž mój způsobilo, že v plur. nom. masc. zůstávalo a většinou dosud jest pravidlem moji a nikoli stažené mí. Ale možné jest také pojetí jiné, totiž že stč. moje, moja, moju atd. jsou novotvary, vzniklé podle masc. mój a vedle tvarů pravidelných mé, má, mú atd., ovšem novotvary velmi staré, hotové před XIII stol.
Tvary staženými rozumíme především ty, které podle známých pravidel českého stahování se vyvinuly; tedy na př. sg. nom. neutr. mé z moje (jako dobré z dobroje atd.), fem. má z moja (jako státi ze stojati atd.), akk. mú z moju atd., srov. výklad, k němuž nahoře odkázáno do I. str. 557 a 558. Ale jsou ještě také na pohled stažené tvary jiné, zejména sg. instr. mým, du. dat. instr. mýma, pl. gen. lok. mých, dat. mým, instr. mými. Tu všude jest -ý za žádané -oji-, a výklad bývá, že tu –oji-, staženo v -ý-. Ale tomu třeba vysvětlení. Příklady tyto jsou vesměs z těch pádů, kde také skloňování složené kmenů tvrdých má ý-:
[492]číslo strany tiskusg.
![[491]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00493.jpg){kind=link}
![[492]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00494.jpg){kind=link}