[257]číslo strany tiskuberčí km. berьčьja- (druhé ь záhy zaniká) z bercě = *berьca atd. Srov. stsl. sing. lovьčij, lovьčii z lovьčьji, gen. -iję z -ьje atd., Mikl. II. 62 sl. a Lex.; stsl. sg. gen. -ьje ukazuje zřetelně, že jsou to kmeny -ьja.
2. Sem patří též substantiva -dlí, pokud jsou masc.: pradlí lotor, švadlí nč. švedlí sutor, přadlí. Na př. pradlj lotor Vel. Jg., ten pradlj Tomsa 52, prací tělesnou živili se pradlí TomP. 2, 389, ſſwedlý sutor Veleš. (Hanka, Zbírka 149); (jeden) přadlí TomP. 2, 381, přadlímu jest len látkou Techn. Jg., přízi dělali přádlí TomP. 2, 373. O stejných jménech ženských v. při vz. paní § 214, 1.
3. V jazyku starším jsou při vzoru tomto také jména přejatá hrabie a složená markrabie, lankrabie, falckrabie, purkrabie. Koncovka pádová bývala tu dlouhá, sg. nom. -ie, gen. -ie, dat. -i atd.: vysvítá to dílem z tvarů psaných, jako jsou v sg. nom.hrabije t. j. hrabte Lact. Jg., dat. k tomu hrabij t. j. hrabí OpMus. 34ᵃ, akk. pust mě przed hrabij t. 34ᵃ,– dílem z další proměny hláskové, na př. sg. nom. Prokop markrabí Knih. Tovač. kap.68, gen. smlúvú Prokopa markrabí ArchČ. 2, 360 (z r. 1402), markrabij moravskýho t. j. markrabí VelKal. 40 (zúžené -í svědčí, že koncovka starší nebyla krátké -ě, nýbrž dlouhé -ie), – dílem z toho, že složená z těchto jmen markrabie atd. přecházejí také do vzoru pěší, gen. markrabího podle pěšího atd., což jen při tvarech s koncovkami dlou hými bývá.
Vedle skloňování podle vzoru tohoto vyskytují se také tvary podle vzorů jiných.
Nejstarší jsou podle vz. kuřě gen.-ěte. Jsou v jazyku starším jen při subst. hrabie, změněného v hrabě gen.-ěte; doklad nejstarší: hrabyete českého DalC. 25. Tu bezpochyby jméno významem blízké a sdružené kniežě gen. kniežěte k tomu přispívalo, aby se skloňovalo hrabě gen. hraběte. Zároveň tu bývá změněn rod grammatický, za býv. masc. je neutr.: hrabye mladý DalC. 39 a hrabě lucemburské VelKal. 242 atd.; také stč. kniežě je neutr. a masc.– U složených markrabie atd. vyskytují se novotvary tyto teprve později a patrně napodobením jednoduchého hrabě gen. hraběte atd., a také grammatický rod se tu stejně mění: masc. bramburský markrabye DalC. 93, markrabě moravský VelKal. 82 a j., a neutr. markrabě brandenburské VelKal. 331, lantgrabě duryňské t. 172 atd. Doklady jsou tu mnohem mladší, než při jednoduchém hrabě. Nejstarší jsou nominativy rodu středního, jako jsou v obou příkladech právě uvedených; tu přívlastek svědčí, že substantivum je vzato za neutrum, a není pochyby, že se tu rozuměl nominativ takový, jakým bylo subst. neutr. hrabě, t. j. podle vzoru kuře. Doklady pak pro gen. markraběte atp., dat. -ěti atd. jsou ještě mladší; Jg. uvozuje jen genitivy -ěte v heslech a bez dokladů, t. j. tedy jen z usu nč., a i v usu tomto jsou příklady takové skoro jen pro sing., málo kdy pro plur.
![[257]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00259.jpg){kind=link}