[258]číslo strany tiskuDále vyskytují se tvary s koncovkou krátkou místo žádané dlouhé. Konstatovati je lze od stol. XVI, když texty také kvantitu bedlivěji označovati začínají; ale bezpochyby byly již dříve. Na př. sg. gen. margkrabie KřižB. 84ᵃ t. j. -bě (dlouhé -ie bylo by v tomto rkpise psáno -íje), dat. k margkrabi t. 94ᵇ t. j. -bi (dlouhé -í bylo by tu psáno -íj), akk. za hrabi Ottu Háj. 112ᵃ (dlouhé -í bývá tu většinou psáno -ij) atd. Jsou to tvary shodné se vz. dušě a panošě a vznikaly také částečně jejich napodobením; ale byla při tom ještě také jiná cesta, totiž mechanické krácení koncovky dlouhé, neboť nalézáme druhdy v témže textě nejen na př. akk. hrabi Háj. 112ᵃ, odchylný od akk. paní a shodný s akk. duši a panoši, nýbrž i instr. -bi, s markrabi Háj. 258ᵇ, Zdeněk purkrabi pražským učiňen t. 473ᵃ a j., odchylný od instr. paní i duší, panoší a pochopitelný jenom mechanickým a neoprávněným zkrácením koncovky.
Složená jm. marbabie, lan(t)krabie, falckrabie, purkrabie mívají při tom i novotvary podle mužských kmenů -o a -jo, pokud vnikly také do vz. panošě, totiž sg. dat. lok. -ovi, pl. nom. vok. -ové, gen. -óv, dat. -óm, – a novotvary podle sklonění složeného, vz. pěší masc., užívané teprve v době nové; – při subst. hrabie novotvarů takových není.
V textech nejstarších, kde není kvantita zřetelně udávána, nebývá lze rozhodnouti, jaký který tvar jest; na př. sg. nom. hrabye mladý DalC. 25 může býti hrabie, a také hrabě. Doklady nahoře uvedené s koncovkou zřetelně dlouhou sg. nom. hrabije Lact., dat. k tomu hrabij OpMus., akk. před hrabij atd. jsou až ze stol. XV a násl. Proto nebyl by nepodobný i ten výklad, že tvary sg. nom. hrabě, markrabě atd. podle panošě jsou starší a tvary sg. nom. -ie, í atd. že se vyvinuly z nich, ovšem také již v době dosti staré, neboť jsou dosvědčeny již na poč. XV stol. dokladem: smlúvú Prokopa markrabí (z r. 1402, -í zúž. z -ie); srov. sg. nom. rukojmě a z toho -jmie, -jmí § 199. V dokladech zde následujících hleděno k tomu, aby mezi nimi byly zvláště příklady s koncovkou co do kvantity zřetelnou, ovšem pokud mi jsou po ruce.
Tvary jsou tedy tyto:
sg. nom. vok. -ie, proti nom. sudí a paní, a z -ie zúžením -í: hrabije Lact. Jg.; purkrabije VšehK. 14ᵇ, t. 15ᵃ, t. 16ᵇ, t. 17ᵃ a j., Prokop markrabí moravský Kn. Tovač. 68, markrabí Albrecht TomP. 7, 8, t. 14, t. 15, t. 17 a j., falckrabí rýnský t. 53, lantkrabí hesský t. 298; – -ě: hrabie bavorský Háj. 112ᵃ, jeden hrabě VelKal. 66 a j., hrabě tyrolské t. 265; margkrabie KřižB. 75ᵇ a j., markrabie bramburský Háj. 254ᵇ a j., markrabě moravský VelKal. 82 a j., lantgrabě duryňské t. 172, falckrabě t. 137 a j., purgkrabě t. 88 a j., markrabě kázal Pal. 4, 3, 172, falckrabě Fridrich t. 171 atd., hrabě, dial. hrábě BartD. 9 (zlin.), jeden hrába t. 348 (val.) markrabě atd. Us.;
sg. akk. -ú, -iú, -í; na př. hrabyu němečského DalC. 72, na m(a)rk[259]číslo strany tiskurabyu
![[258]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00260.jpg){kind=link}
![[259]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00261.jpg){kind=link}