[23]číslo strany tiskusing. nom. chlap, dub
vok. chlape dube; -u
akk. chlap, dub; -a had, -a
gen. chlapa; duba, dub-u hada, -u
dat. chlapu, dubu; -ovi dial. –oj
lok. chlapě, dubě; -u; -ovi dial. -oj
instr. chlapem, dubem, dial. im, -om;
du. n. a. v. chlapy, duby, -a
gen. lok. chlapú, dubú
dat. instr. chlapoma, duboma; –
plur. nom. vok. chlapi; -ové, -ie, -é:
dubi; -ové; -y; -ie; -é; -a
hadi; -ové; -y; -ie, -é
akk. chlapy, duby; -a
gen. chlap, dub; óv, -uov, -ův; -ó, -uo, -ů
dial. -ou, -ůch, -ůj; novotv. -í
dat. chlapóm, dubóm, -uom, -ům; novotv. dial. -ám
lok. chlapiech, dubiech, -ích; novotv. a dial. -ech, -och, -ách
instr. chlapy, duby; novotv. a dial.-mi, -ma,-ami,-ama, -oma.
Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.
24. 1. Tvary tohoto sklonění mají původně koncovky své náležité a vlastní, na př. pl. dat. chlapóm, lok. chlapiech. Koncovky ty podléhají oprávněným změnám hláskovým na př. z chlapóm je později chlapuom a chlapům, z chlapiech je chlapích; ale tím ovšem nepřestávají býti koncovkami vlastními a náležitými. Za vlastní pokládáme také ty koncovky, které sice působením analogie vznikly, ale již od dob nejstarších na svých místech jsou; na př. v plur. nom. chlapi je koncovka -i přejata ze sklonění zájmenného, z pl. nom. ti atd., ale je tu z dob prastarých, jak svědčí ř. λύzοι vedle oí, τοί, lat. lupi v. qui atd.
2. Časem vyskytují se místo koncovek vlastních a starých koncovky novější, přejaté ze vzorů jiných, vznikají analogické novotvary.
Především jsou to novotvary vzniklé podle sklonění -ŭ. Vyskytují se všude ve slovanštině a pocházejí tedy z doby psl.; ale vedle nich drží se koncovky vlastní namnoze dosud. Slovanskasubstantiva kmene -ŭ jsou vesměs rodu mužského, a vesměs dvouslabičná, po ztrátě koncového -ъ jednoslabičná; analogie potahuje k nim tedy také substantiva kmene -o, která jsou masculina, a to především jednoslabičná, pak také jiná. V ně[24]číslo strany tiskukterých