[211]číslo strany tiskuchis t. j. z Chyš (jm. místní) Reg. I. r. 1169, Odolen z Chyſſ DalC. 47, Pulk. 104ᵇ; do svých peleſſ Otc. 389ᵇ; mytie czeṡ HusPost. 18ᵃ, czieſs zlatých třidceti, czieſs střiebrných deset a čtyři sta Lit. 1. Esdr. 1, 9 (čiešě); třidcěti loktuſs sindones Ol. Súdc. 13, 14; nč. duší atd.;
-jě: (vévodové) Barachových ſtopiey sú následovali Ol. Súdc. 5, 15 (stópějě), tisíc krocziey Krist. 39ᵃ; nč. -jí;
-le: mil třidcěti AlxH. 1, 14. třidcíti mijl Puch. 57ᵃ; do všech dal (rým: král) Kat. 10; méňe čtyř nedyel Rožmb. 155, až šest nedyel minu AlxV. 2142; do šesti neděl Řpz. 99; ochechul zpievanie Lit. praef. in Jos.; šest czedul KolH. 83ᵃ (1721) a j.; nč. mil, košil, chvil, neděl Us.; činí se rozdíl: šest neděl sechs Wochen, a šest nedělí sechs Sonntage Dobr. Lehrg.2 186 a Us., ale vedle toho jest: když tu dwanadst nedieli biechu Baw. 281, šest nedělij VelKal. 187 a j., byli jsme na cestě 24 nedělij Pref. 83, do čtyř nedieli KolA. 1512 (tu vždy -lí), šest nedělí ŽerKat. 86 atd.;
-ně: wiſſen černých LékB. 45ᵇ, čtyry putny wiſſen Lún. ort. 1581, černých wiſſeṅ Háj. herb. 63ᵇ, mořských wiſſeṅ t. 97ᵃ a j.; žádných třeſſeň Beck. 2, 495; dín a poru žádají ŠtítBud. 156 (dýně); škoreň Rokyc. 18ᵇ; nč. třešeň v. třešní, střešeň BartD. 21 (zlin.); -yně: zpěvákóv a zpiewakyn Ol. 1. Esdr. 2, 65, zpiewakyn t. 2. Esdr. 7, 67, zpieuakyn t. 2. Reg. 19, 25, kuchyn mnoſtwie KabK. 34ᵃ, zpiewakyṅ Ben. 2. Reg. 19, 35, do geſkyn Ol. 2. Mach. 6, 11; nč. bohyň, otrokyň, jeskyň atd. vedle -ní Us., do jeskëň chrom. 272.
Když tvar tento jest jednoslabičný, bývá dlouhý, kde v pádech jiných je táž slabika krátká. Doklady toho: země pl. gen. zém, všěch zeᵉm svD. 24; dušě, dúš, (matky) jen těl jich (svých dětí) jsú matery ale ne duuſſ Štít. uč. 58ᵃ, těch duuſſ svatých t. 103ᵇ, hoře těch dúſſ t. 152ᵃ, v pokoji svých duuſſ Štít. ř. 100ᵃ, svatých dvvſſ útěcha t. 52ᵇ. Srov. stejné dloužení v genitivech plur. vzorů vyčtených při pl. gen. ryba § 143.
Tvary o více slabikách mívají v nářečích zdlouženu slabiku poslední; na př. ovce pl. gen. vovíc zúž. z ovéc chod. 36 a 57, ovéc BartD. 39 (hroz.), t. 60 (val.), meríc, kuríc t. 39 (súch.).
V tvarech jako ovec, dveřec, sienec atp. jest -e- jerové, -ec z -ьcь km. -ьca.
2. Koncovka -í jest analogií podle těch plur. gen., které ji mají právem; podnět nejbližší byl v žensk. pl. gen. kostí, tykví atp. Tvary s -í jsou pravidlem již v době stč., tvary bez -í jsou vedle nich v menšině a ustupují časem víc a více. – Příklady: burzi procellarum ŽGloss. 148, 8, horských twirzi AlxH. 9, 37, všěch twrzy DalC. 33, z hluby vodných ŽWittb. 68, 15, křesťanských duſſy Pass. 321, toliko mſſý neb páteřóv Štít. uč. 154ᵃ, zemýý těchto Pror. 26ᵃ, modrých kozzy Ol. Num. 4, 8, z owczij Ben. Jud. 6, 37, svých owczij t. 2. Reg. 12, 6 a j., z owcý
![[211]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00213.jpg){kind=link}