[158]číslo strany tiskuLékB. 213ᵇ atd.; nč. srdcí, sluncí, slovcí atd. Us., kromě gen. plic a vajec a dial. líc, okenéc a j. (viz zde výše).
Substantiva -če (-šče, nč. -ště) mají -í až v době novější: ohniští Dolež. 19 a Us. (vedle ohnišť).
V nář. dbeč. jest pl. gen. -é místo -í, polé Btch. 267, a taktéž prótí pl. gen. próťé, království pl. gen. -stvé, růža pl. gen. růžé, kosť-kosťé atd. V nářečí tom bývá -é za -i, na př. pršé, záležé atp., srov. I. str. 214 a Šemb. 52, třeba že ne z pravidla; ve vytčených pak genitivech plur. usadila se obměna -é jako pravidlo.
3. Místy vyskytuje se také koncovka -ích místo -í, -ch přidáno podle sklonění zájmenného a složeného; tak zejména ve val. polích, vrecích, lících, srdcích atp. BartD. 68.
109. Plur. dat. -óm, -iem; -ám.
1. Doklady nejstarší mají dílem -óm, dílem -iem.‚ Koncovka -em, žádaná podle stsl. -emъ atd., nemá dokladu v textech starých a rozhodných; -em psané v textech pozdějších není toto žádané -em, nýbrž vzniklo zaniknutím jotace z -iem.
Koncovka -óm byla většinou dlouhá, měnila se dále v -uom, ům; ale zaniká časem a ustupuje koncovkám jiným. Na př. ku plawiſſtyom EvZimn. 31, dal jich ſrdczom naučenie Štít. ř. 41ᵃ, duchovním ſrdczom t. 158ᵃ, (den súdný) kakť zlých ſrdczom hrozný bude t. 232ᵃ, vlí (impt.) milost ſrdczom Hod. 22ᵇ, zlým ſrdczóm HusPost. 182ᵃ, waiczom Lit. výkl. F. proti těm dwerzczom Lobk. 124ᵇ; vlí (impt.) milost ſrdczuom Hod. 27ᵇ, plícům Háj. herb. 67ᵇ. – V nářečích, některých je z toho zkrácené -om: polom BartD. 19 (zlin.), t. 68 (val.).
2. V stč. měnilo se -óm dialekticky v -iem, srov. I. str. 239, a toto dále zanikáním jotace v -ém a úžením v -ím; vedle toho mohlo bývati i krátké -em, buď z krátkého -om, buď analogií jako v pl. dat. dušem atp. (m. dušiem, v. doleji). ale v pramenech nebývá tu kvantita bezpečně označována. Na př. vzešla pravým ſirdcziem radost ŽWittb. 96, 11, daj ſrdczyem utěšenie Modl. 151ᵃ, k ſrdciem Ol. 2. Par. 32, 6; vlí (impt.) radost ſrdczem Hod. 26ᵇ, k ſrdczem EvOl. 1ᵇ; plícem Čern. Jg.; z toho vzniklé nč. -ím ovládlo a je pravidlem v nč. spisovné a namnoze i v nářečích: mořím, polím, srdcím Us., polim (z -ím) chrom. 269 atd.
3. Koncovka -ám je ze sklonění -a a vyskytuje se v některých nářečích východních: polam BartD. 114 (laš.), slc. poliam.
V nář. laš. je místy (na Frýdecku) polum BartD, t., koncovka -ám podle pravidla toho nářečí změněna v -um; srov. I. str. 129.
110. Plur. lok. mořích; -iech, -éch, -ech, -och, -ách.
1. Koncovka vlastní jest -ích, psl. -ichъ, střídnice za -iech psl. -êchъ
![[158]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00160.jpg){kind=link}