Sing. nom. (akk.) nesl, nesen, znám, -a, -o: ukázal sě umrl Brig. 187ᵃ, (Mojžieš) jest měl v ruce obkliczen zákon BrigF. 52, tak bychom měli jazyk rozwazan HusPost. 149ᵇ, o kterém pſano stojí Háj. 112ᵇ, máme to psáno Us., prohřešenie mé známo sem učinil ŽWittb. 31, 5 atd., dosud ve výrazích: (já) jsem nesl, nesen, znám, -a, -o atp.; podle skloněni složeného -ý: Břetislav maje lid shromáżdiený žádal Háj. 113ᵇ, pro tebe sem byl člověkem učiněný, mrſkaný, trním korunovaný, na kříži powěſſený BílA. 88, ješto (epištola) nám čtená byla Nitsch. 90, zaſtawená jest rána BílD. 484, to jablko bylo kradený VesA. 132ᵇ atp. Part. -n a -t mají v nářečích ob. v masc. a fem. tvary obyčejně složené -ý (-ej), -á Us., BartD. 21 a j., v slc. též neutr. -é: nesené, bité.
Sg. akk. fem. -u: tu truhlu prziewracenu nalezneš Pass. 413, znamu si učinil moc tvú ŽKlem. 76, 15; nč. -u někdy v jazyku knižném jinak -ou.
Sg. gen. (akk.) masc. neutr. -a: Rubína nalezše umrla Pass. 158, (Nero) jeho (Patrokla) umrla vědieše t. 300, Ježíše umrla nalezú Krist. 103ᵃ, uzřevše vmrla Arona Ol. Num. 20, 30, ſpaſena mě učiň ŽWittb. 3, 7 a j., (Maria) toho (Ježíše) otneſſena mněla Hrad. 28ᵇ, (král) Ochoziáše před sě przyuedena zabi Ol. 2. Par. 22, 9, nikdy jsem neviděl spravedlivého opušťena HusE. 1, 437, měj mě omluwena HusPost. 116ᵃ atd., Us. spis. namnoze dosud tak; z toho ustrnulé -a v případech syntakticky neoprávněných, na př. (bóh) dušě chudých ſpaſena učiní ŽWittb. 71, 13 atp., a z tohoto odchylkou další -á v jazyku skleslém: Kristus nás ſpaſená učiní Beck. 2, 211, sv. Pavel všecky ſpaſená činí t. 2, 24, nevědomost může nás omluwená učiniti VesA. 251ᵃ; podle sklonění složeného -ého: Jaromír nalezl bratra již do kláštera přineſeného Háj. 112ᵇ a j.– Fem. -y: (dievky) mne (Šárky) ſwazany tuto odběhú DalC. 13; nč. z pravidla tvar složený -é.
Sg. dat. masc. neutr. -u: nelze beze krstu ſpaſſenu člověku býti HusPost. 110ᵃ, nelze jest člověku býti vyċiſtienv od hřiechu t. 76ᵃ a j., nenieť malá věc boha odlúčenu býti ŠtítV. 101 atd., často ve vazbách dat. cum inf. a v jazyku spisovném dosud; tu ustrnulo -u také pro fem. a pro plur.; význam tvaru -u se zatemnil a Dolež. 81 míní, ve rčení „žádám milovánu býti“ že milovánu jest místo milovanú t. j. osobú.
Du. nom. akk. masc. -a (proti du. chlapy, jenž jest novotvar podle syny): (ona dva) za umrla ležiesta AlxV. 1583, dva synové vmrzela Pulk. 154ᵃ, ona (dva) drzana bieſſta Ol. Gen. 40, 4; – fem. neutr. -ě: (tě matcě) netahle ſta sě k sobě přituliti Pass. 278, (ruce) bieſſta ſie wytahle a noze ſkloniele (sic) BrigF. 58, (ruce) ſkrzenule že nemohle ku prsem býti przilozenie t. 61, by oči jeho byle zawazanye Pass. 301, (otec) svoji dvě dceři pokrſczenye nalezl t. 282, ani jeho rucě viec budeta k svázaní poſkytenye t. 305, kak sta rucě proklanye Alb. 40ᵇ, jenž odewrzyenye
