Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<234235236237238239240241242>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

du. nom. akk. vok. paní

gen. lok. paňú, -iú,

dat. instr. paňáma, -iema, -íma

plur. nom. akk. vok. panie,

gen. paní; novotv. dial. –ích

dat. paňám, -iem, -ím

lok. paňách, -iech, -ích

instr. paňámi, -iemi, -ími.

Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.

Kmenové -ьj- stahuje se se samohláskou následující a tím způsobem mění se -ьji v , -ьju v -iú atd. srov. I. str. 559 sl. Odtud je koncovka vždycky dlouhá: nom. paní, gen. stč. panie nč. paní atd.; ale v nářečích obecných často se krátí: nom. pani, akk. co je to za pani atd. Us. a BartD. 9 (zlin.), t. 348 (val.) a j., slc. nom. pani.

Novotvary jsou v tomto skloňování některé podle vzoru dušě a kost, některé podle vz. pěší fem.; v nářečích, kde proniklo přehlasování a úžení, bývala výsledkem často koncovka -í, tvar paní byl tedy mnohovýznamný (byl sg. nom. a spolu gen.‚ dat. atd.) a proto málo zřetelný, a ta věc podporovala vznikání zřetelnějších novotvarů.

Při některých příkladech může býti nejistota, jsou-li to tvary náležité či novotvary. Na př. mezi doklady doleji uvedenými jsou z bible Ol. pl. lok. po ledvích, instr. s ledvími a du. instr. kněžíma; tu všude mohlo by býti a snad i jest -í- zúženinou z -ie-, poněvadž však v Ol. je pravidlem ještě nezúžené -ie- a čte se tam na př. také pl. nom. akk. ledvie atd., proto může býti správný také výklad, že v koncovkách -ích, -ími, -íma jest -í- analogií, buď podle vz. pěší, anebo spíše podle sg. nom. nebo jiného tvaru , který se bral za základ a k němuž se koncovka další -ch, -mi, -ma mechanicky přivěšovala (srov. du. gen. lok. kolenou a z toho dále kolenou-ch a kolenou-m atp.).

Koncovkami atd. podobá se vzor tento vzoru znamenie, zúž. ; to bylo zajisté podporou, když některá substantiva odtud do vzoru znamenie se přenášela a neutry se stávala, na př. fem. a později obecně nebo dial. neutr. procesí, rolí, ledví, lodí.

Kmenů sem patřících je nemnoho a kromě subst. paní skoro všecky mají některé zvláštnosti, pro které jest o nich řeč doleji v §§ 214 sl. zvláště; proto také ukazováno zde sklonění hlavně jen na subst. paní.

Sing. nom. paní, z býv. -ьji-; koncovka -i v býv. -ьji je téhož původu, jako v prorokyni atp. viz § 171. Na př. pany nenie doma Rožmb. 45 a j., ta pany Hrad. 103ᵇ, jedna pany Pass. 234 a j., pany Sara Alb.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 25 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).