du. nom. akk. vok. paní
gen. lok. paňú, -iú, -í
dat. instr. paňáma, -iema, -íma
plur. nom. akk. vok. panie, -í
gen. paní; novotv. dial. –ích
dat. paňám, -iem, -ím
lok. paňách, -iech, -ích
instr. paňámi, -iemi, -ími.
Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.
201. 1. Kmenové -ьj- stahuje se se samohláskou následující a tím způsobem mění se -ьji v -í, -ьju v -iú atd. srov. I. str. 559 sl. Odtud je koncovka vždycky dlouhá: nom. paní, gen. stč. panie nč. paní atd.; ale v nářečích obecných často se krátí: nom. pani, akk. co je to za pani atd. Us. a BartD. 9 (zlin.), t. 348 (val.) a j., slc. nom. pani.
2. Novotvary jsou v tomto skloňování některé podle vzoru dušě a kost, některé podle vz. pěší fem.; v nářečích, kde proniklo přehlasování a úžení, bývala výsledkem často koncovka -í, tvar paní byl tedy mnohovýznamný (byl sg. nom. a spolu gen.‚ dat. atd.) a proto málo zřetelný, a ta věc podporovala vznikání zřetelnějších novotvarů.
Při některých příkladech může býti nejistota, jsou-li to tvary náležité či novotvary. Na př. mezi doklady doleji uvedenými jsou z bible Ol. pl. lok. po ledvích, instr. s ledvími a du. instr. kněžíma; tu všude mohlo by býti a snad i jest -í- zúženinou z -ie-, poněvadž však v Ol. je pravidlem ještě nezúžené -ie- a čte se tam na př. také pl. nom. akk. ledvie atd., proto může býti správný také výklad, že v koncovkách -ích, -ími, -íma jest -í- analogií, buď podle vz. pěší, anebo spíše podle sg. nom. nebo jiného tvaru -í, který se bral za základ a k němuž se koncovka další -ch, -mi, -ma mechanicky přivěšovala (srov. du. gen. lok. kolenou a z toho dále kolenou-ch a kolenou-m atp.).
3. Koncovkami -í atd. podobá se vzor tento vzoru znamenie, zúž. -í; to bylo zajisté podporou, když některá substantiva odtud do vzoru znamenie se přenášela a neutry se stávala, na př. fem. a později obecně nebo dial. neutr. procesí, rolí, ledví, lodí.
4. Kmenů sem patřících je nemnoho a kromě subst. paní skoro všecky mají některé zvláštnosti, pro které jest o nich řeč doleji v §§ 214 sl. zvláště; proto také ukazováno zde sklonění hlavně jen na subst. paní.
202. Sing. nom. paní, z býv. -ьji-; koncovka -i v býv. -ьji je téhož původu, jako v prorokyni atp. viz § 171. Na př. pany nenie doma Rožmb. 45 a j., ta pany Hrad. 103ᵇ, jedna pany Pass. 234 a j., pany Sara Alb.
