živila.
Chciť tomu, abych jej sobě měla.“
Jeliž bratr káza jej propustiti
a což káže, na tom jmieti dosti.
[…]text doplněný editorem[32]zde zřejmě část textu chybí
[1740] Z viery, z slibu i z vězenie.
A když uzře, že již nenie
zavázán v některé věci,
tuž se tepruv ubezpeči.
Král jej poče velmi ctíti
[1745] a s ním velmi vesel býti,
že kto s ním koli byli,
nikdy sú jeho neviděli,
by se kdy tak vesele jměl.
I což pak v ten čas potom zděl,
[1750] káza tanec učiniti,
všem pannám v tanec jíti.
Tuž se s ním král Artuš vodil,
kterúž by kolivěk sobě zvolil,
aby ta viec jeho byla.
[1755] Nejedna pak tu z nich mněla,
by ji pojal, an vše mine
a k své se Floribelle přivine.
Tuž tepruv vesela byla,
že k sobě viery nezbyla.
[1760] I což se pak stalo v ty doby,
král Artuš učini hody.
Tak vda onu královnu,
jenžto onomu pohanu
byla dlúhý čas v robotě
[1765] a nechtějíci jeho jmieti za chotě.
Jenž Tandariáš zdáš,
jměl pro ni někdy zlý kvas,
tuž pak onomu králi dal,
jehož v ten čas korunoval.
[1770] U něhožto Tandariáš vězal,
opět tomu jistému dal,
jemuž Tandariáš odjal
a pro ni velikú práci jměl.
Pannu tu vedúc za vrkoče
[1775] a tu jemu dal ku pravé manželce.
A tomu měštěnínu kázal,
u něhož Tandariáš ležal
najprv, kdyžto byl zsečen
a v jeho domu bezpečen.
[1780] I jeho jiezdna učinil,
aby sobě, kde chce, zvolil
město neb dva hrady se zbožím,
aby tam vládl jakožto svým.
Již pak dařil všechny jiné,
[1785] až i trpaslka nemine,
že tomu trpaslkovi da jednu zemici,
že v ní přebýváše s svými.
Tak na tom světě přebývaje
Tandariáš a maje
[1790] s svú milú dosti ráje.
A s ní se kochaje
a na světě nic nežádaje,
maje s ní dosti radosti
ze všeho srdce i z milosti.
[1795] Dajž jim, Bože, z své milosti,
aby dosáhli nebeské radosti
tu, kdež zbožní přebývají,
jenž bez smutku se kochají.
Bohdajž bychme se tam všickni shledali
[1800] a Pánu Bohu se dostali,
tento mrský svět opustili
a Pánu Bohu čest a chválu vzdávali.
Amen. Tak se staň etc.
A tak jest konec o králi Artušovi
a o Tandariášovi.
