tak, což kterého přikrytie
na něm děláno bohatě,
[1455] lučiště všecka rubíně
a zlatem arabským tetivě
na deku a na vaffenglejtě.
A když by opět ke dvoru jetie,
knieže, když by při svém zdraví,
[1460] opět ke dvoru se připravi.
A kněžna, jakž dobře učinila,
též Tandariáše vypravila.
Takž tajně jej s hradu svedú
a v les jemu oř dovedú.
[1465] A on vzem s sebú vší přípravu
i jede na túž dúbravu.
Tu naleze své tovaryše,
k nimž opět přitovaryši se.
A jakž dřieve spolu byli,
[1470] též takéž učinili.
A když k tomu dvoru přijeli,
hospody jiné nejměli
než mlýnec, jenž dřieve měli,
v ten se opět uvázali.
[1475] A v kterýž den dvór opět byl,
Tandariáše vypravil
z hospody a svój helm podvázal,
aby jeho nižádný nepoznal.
Jel s svýma tovaryšoma
[1480] pod tu sien, kdežto králová
z okénce jeho viděla,
takž naň oči vždy jměla.
A ktož se proti němu vypaři,
an každého dolóv srazi,
[1485] tak že ten den najlepší.
A když turnej bude nazajtřie,
vyjed vókol učini hnánie,
tlače pod se vše bez braně.
A když toho uhléda knieže,
[1490] jenž u něho bieše věze,
ztlači jej, až mě dosti,
že jej ledva za duši pusti.
A když se ten den dvór skona,
rozběže se vše zběř ona.
Kapitola dvadcátá VI.
[1495] Králová jide k Floribelle
i poče jí mieti za zlé,
řkúc: „Že si s námi nebyla.
Jenž by byla opatřila
rytieře vším podobenstvím,
[1500] vším obyčejem i snaženstvím.
Ačli Tandariáš nenie,
na něhož já mám domněnie.“
Panna se tiem velmi smúti,
že s nimi tu nerodila býti,
[1505] tak vece: „Budu liť bohdá živa,
vždyť bych to opatřila,
zda by opět ke dvoru přijel.“
Tak se Tandariáš opět rozjel
a s svými tovaryši se smluvil,
[1510] že ktož by koli živ byl,
by se na té lúce opět sjeli
a opět ke dvoru spolu jeli.
A on jede, kdež ho čekáchu,
tajně jej opět na hrad pojechu.
[1515] Zatiem přivezechu to knieže,
jenž v turneji ztlačen bieše.
Lékař poče knieže léčiti
a panna poče stéblem bíti
Tandariáše, řkúci jemu:
[1520] „Čemu s mi bil bratra, čemu,
že jsi naň tak nemilostivý.
I k tomu naň tak hněvivý?“
