těch, ješto jmějiechu diábly v sobě, i vymietáše duchy slovem a všěcky, ješto sě zle jmějiechu, uzdravi, Mt8,17 aby sě naplnilo to, což jest Izaiášem prorokováno: On jest našě neduhy nosil a hřiechy našě on jest nesl na sobě. Mt8,18 Tehdy vida Ježíš mnoho zástupóv okolo sebe, káza svým mlazším, aby sě přěvezli.
Mt8,19 Tehdy přistúpiv jeden učenník, vecě jemu: „Mistře, pójdu za tebú, kam sě kolivěk obrátíš.“ Mt8,20 I vecě jemu Ježíš: „Lišky dúpata mají a ptáci nebeští hniezda, ale syn člověčí nemá, kde by mohl svú hlavu skloniti.“ Mt8,21 Jiný pak z mlazších jeho vecě jemu: „Pane, přepusť mi jíti prvé, ať pohřbím svého otcě.“ Mt8,22 Ale Ježíš vecě jemu: „Poď za mnú a nechať umrlí své umrlé hřbie.“
Mt8,23 A když on vsěde na lodíčku, jidú za ním jeho mlazší. Mt8,24 Tehdy búřě veliká vzdviže sě na moři, tak že lodíčku pokrýváchu vlny, ale on tehdy spáše. Mt8,25 Tehdy přistúpivše k němu jeho mlazší, i ubudichu jeho a řkúce: „Pane, spas nás, zhynemť!“ Mt8,26 I vecě k nim Ježíš: „Co ste strašlivi, malé viery?“ Tehdy vstav i přikáza povětří a moři, a inhed učinila sě tichost veliká. Mt8,27 Tehdy lidé diviechu sě a řkúce: „Kaký jest toto, že větrové a moře poslušni jsú jeho?“
Mt8,28 A když přejide Ježíš přes přievoz v zemi gerazenarenskú, vjide, i střětešta jej dva, ješto jmějiechu v sobě diábly; ta biešta vyšla z hrobóv, líta přieliš, tak že ižádný nemožieše tú cěstú jíti. Mt8,29 Tehdy zvolašta a řkúce: „Co nám a tobě, Ježíši, synu boží? Přišel si před časem, aby nás mučil?“ Mt8,30 I bieše nedaleko ot nich stádo vepřiev veliké, ješto pasiechu. Mt8,31 Tehdy diáblové prosiechu jeho a řkúce: „Vypudíš li nás, pusť ny v stádo vepřové.“ Mt8,32 I vecě jim: „Jděte!“ Tehdy oni vyšedše, vjidechu u vepřě. Tehdy velikým hlasem a hlukem jide všecko stádo, mecě sě v moře, i zemřěchu u vodě. Mt8,33 A pastýři utečechu. Tehdy všedše do města, pověděchu to všecko i o těch, ješto diábly jmějiechu. Mt8,34 Tehdy všecko město vyjide proti Ježíšovi, a uzřěvše jeho, prosiechu jeho, aby vyšel z jich krajiev.
IX.
Mt9,1 Tehdy vstúpiv Ježíš na lodíčku, přěveze sě i přijide do svého města. Mt9,2 Tehdy přinesechu přědeň člověka, jehožto dna lámáše, an ležieše na loži. Tehdy Ježíš uzřěv jich vieru, vecě k tomu, jehožto dna lámáše: „Jměj úfanie, synu, otpuštěnyť jsú tobě tvoji hřieši.“ Mt9,3 Tehdy někteří z učenníkóv řečechu sami k sobě: „Tuto křivdu mluví.“ Mt9,4 A když uzřě Ježíš jich myšlenie, povědě: „Proč myslíte zlost na vašem srdci? Mt9,5 Co jest snadnějie řéci: Otpuštěny jsú tobě tvoji hřieši, čili řéci: Vstaň a choď? Mt9,6 Ale abyšte věřili, že syn člověčí má moc na zemi hřiechy otpúštěti,“ tehda vecě k tomu, jehožto dna lámáše: „Vstaň a vezmi své lože a jdi do svého domu.“ Mt9,7 I vsta i jide do svého domu. Mt9,8 Viděvše to zástupové, báchu sě a chváléchu boha, jenž dal takú moc lidem.
Mt9,9 A když jdieše ottud Ježíš, uzřě člověka sedě na mýtě, jemužto jmě bieše Matěj. I vecě jemu: „Poď za mnú!“ Tehdy vstav jide za ním. Mt9,10 I stalo sě, když on sedieše v domu, naliť, mnoho zjěvníkóv a hřiešníkóv přišedše, [stoléchu]text doplněný editorem[271]stoléchu] discumbebant lat. s Jezukristem a s jeho mlazšími. Mt9,11 Tehdy vidúc to duchovníci, mluviechu k jeho mlazším: „Proč s zjěvnými a obecnými hřiešníky jie a pie váš mistr?“ Mt9,12 Tehdy Ježíš uslyšav, to povědě: „Nenie potřěbie dobřě sě majíc lékařě, ale zle sě majíc. Mt9,13 Ale šedše učte sě, co jest: Milosrdenství chci, a ne oběti. Neboť sem nepřišel zváti spravedlných, ale hřiešných.“ Mt9,14 Tehdy přistúpivše k němu mlazší Janovi vecěchu jemu: „Proč my a duchovníci postíme sě často, ale tvoji mlazší sě nepostie?“
