moc?“ Mt21,24 Otpověděv Ježíš vecě jim: „Tieži já vás také jedné řěči, k niežto otpoviete li mi, já vám také poviem, kterú mocí to činím. Mt21,25 Křest Janóv otkud jest byl: s nebe li, či z lidí?“ Tehdy oni mysléchu mezi sobú a řkúce: Mt21,26 „Dieme li: S nebe, die nám: Proč ste tehdy nevěřili jemu? Pakli diemy: Z lidí, bojímy sě zástupu.“ Nebo všichni jmějiechu Jana jako proroka. Mt21,27 A otpověděvše Ježíšovi, vecěchu: „Neviemy.“ Vecě on jim také: „Ani já vám poviem také, kterú mocí to činím.“
Mt21,28 „Ale co sě vám vidí? Jeden člověk jměl dva syny. A přistúpiv k prvému, vecě: [Synu]text doplněný editorem[468]Synu] Fili lat., jdi dnes, dělaj u vinnici mé. Mt21,29 Tehdy on otpověděv, vecě: Nechci. Potom pak by jemu toho žěl, i jide. Mt21,30 A přistúpiv k druhému, vecě takež, a on otpověděv, vecě: Pójdu, pane. I nešel. Mt21,31 Který jest z tú dvú učinil vóli otcovu?“ Vecěchu jemu: „První.“ Vecě jim Ježíš: „Zavěrné pravi vám, že zjěvníci a zlé ženy předejdú vás v nebeském králevství. Mt21,32 Nebo přišel k vám Jan v cěstě spravedlnosti a nevěřili ste jemu, ale zjěvníci a zlé ženy věřili sú jemu. Ale vy vidúce, ani ste potom pokánie učinili, abyšte věřili jemu.“
Mt21,33 „Jinú pověst slyšte: Člověk bieše hospodář, jenž bieše nasadil vinnici a kamením ji ohradil a vkopal bieše v niej lisicě a udělal věži, i dal ji těžieřóm i šel na pút. Mt21,34 A když sě přiblíži čas ovotcě, posla sluhy své k těžieřóm, aby sebrali ovotce jejie. Mt21,35 Tehdy těžieři popadše sluhy jeho, zbichu jednoho, druhého kamenovachu a třetieho zabichu. Mt21,36 Tehdy on posla jiné sluhy, viece než dřěvních, i učinichu jim takež. Mt21,37 Naposledy pak posla [k nim]text doplněný editorem[474]k nim] ad eos lat. svého syna a řka: Uctie mého syna. Mt21,38 Ale těžieři uzřěvše jeho syna, vecěchu sami v sobě: Toť jest dědic, poďmy, zabímy jej, i budem jmieti jeho dědinu. Mt21,39 A popadše jeho, vyvržechu jejz vinnicě a zabichu jej. Mt21,40 Protož když přijde pán vinnicě, co učiní těžieřóm?“ Mt21,41 [Vecechu jemu]text doplněný editorem[481]Vecechu jemu] Aiunt illi lat.: „Zlé hanebně zatratí a vinnici svú dá jiným těžieřóm, ješto jemu vrátie ovotce svými časy.“ Mt21,42 Vecě jim Ježíš: „Azda ste nečtli v písmě: Kámen, jenžto sú zhrdali dělníci, ten jest vložen na prvé miesto úhla; ot boha stalo sě jest toto a jest divné v našich očí? Mt21,43 Protož vám pravi, že bude otjato ot vás nebeské králevstvie a bude dáno lidu, jenž učiní ovotce jeho. Mt21,44 A ktož padne na ten kámen, zetře sě, a na kohož padne, zetře jej.“ Mt21,45 A když uslyšěchu kniežata popová a duchovníci pověsti jeho, poznachu to, že o nich mluvieše, Mt21,46 i hledáchu jeho držěti, ale báchu sě zástupóv, nebo jako proroka jeho jmějiechu.
XXII.
Mt22,1 A otpověděv Ježíš, vecě jim opět u pověstech a řka: Mt22,2 „Podobno učiněno jest králevstvie nebeské člověku králi, jenž jest učinil svatbu svému synu. Mt22,3 I poslal své sluhy, aby pozvali těch, ješto byli zváni na svatbu, ani nechtěli přijíti. Mt22,4 Opět posla jiné sluhy a řka: Řcěte těm, ješto jsú pozváni: [Aj]text doplněný editorem[488]Aj] Ecce lat., oběd mój sem připravil. Býkové moji tuční a ptačstvo mé zbito jest a všecko jest připraveno, poďte na svatbu. Mt22,5 Ale oni zameškavše, jidechu. Tento na své vlastnie pole a onenno na své vlastnie dielo. Mt22,6 A jiní pak, když popadechu sluhy jeho, uhaněvše jě i zbichu jě. Mt22,7 Tehdy král když uslyšě, rozhněva sě, a poslav zástupy, i zatrati ty ubívcě a město jich sežže ohněm. Mt22,8 Tehdy vecě svým sluhám: Svatba připravena jest, ale ti, ješto byli zváni, nebyli dóstojni. Mt22,9 Protož jděte na východ cěst, a kteréž kolivěk naleznete, zovte na svatbu. Mt22,10 A když vyjidechu sluhy, sebrachu všěcky, jěžto nalézáchu, i dobré, i zlé, i by plna svatba těch,
