třie v mé jmě, tu jsem já prostřěd nich.“
Mt18,21 Tehdy přistúpi k němu Petr a řka: „Hospodine, kolikokrát shřěší proti mně bratr mój, a otpustím jemu? Až do sedmikrát?“ Mt18,22 Vecě jemu Ježíš: „Neřku tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátkrát sedmkrát. Mt18,23 Protož přirovnáno jest králevstvie nebeské k člověku králi, jenž chtěl učiniti počet s svými sluhami. Mt18,24 A když počet poče klásti, ofěrován by jemu jeden, jenž bieše dlužen desět tisícóv závaží. Mt18,25 A když nejmějieše čím zaplatiti, káza jej pán prodati i ženu jeho i syny i všecko, což jměl, a vrátiti, což dlužen byl. Mt18,26 Tehdy pak ten jistý sluha prosi jeho a řka: Jměj utrpenie ke mně a všecko tobě navráci. Mt18,27 Tehdy smilovav sě pán nad tiem sluhú, pusti jej a dluh jemu otpusti. Mt18,28 Tehdy vyšed ten jistý sluha, naleze jednoho z svých tovařišóv, jemuž dlužen bieše sto peněz, a držě jeho, hrdléše jej a řka: Vrať, což jsi dlužen. Mt18,29 A pad tovařiš jeho, [prosieše jeho]text doplněný editorem[420]prosieše jeho] rogabat eum lat., vecě: Jměj utrpenie ke mně a všeckoť navrátím. Mt18,30 A on nerodi, ale šed vsadi jej v žalář, až by všecken dluh byl navrácen. Mt18,31 Tehdy uzřěvše jiné sluhy, co sě dějieše, zamútichu sě velmi. I přijidechu i rozpravichu to svému pánu všecko, což sě bieše stalo. Mt18,32 Tehdy pozva jeho pán i vecě jemu: Sluho zlý, vešken dluh otpustil sem tobě, nebos mne prosil, Mt18,33 protož ty také měl si sě smilovati nad svým tovařišem, jakož sem já sě smiloval nad tobú. Mt18,34 A rozhněvav sě pán [jeho]text doplněný editorem[424]jeho] eius lat., da jej katóm mučiti, až by vrátil vešken dluh. Mt18,35 Takež otec mój nebeský učiní vám, neotpustíte li každý z vás svému bratru z vašich srdec.“
XIX.
Mt19,1 I sta sě, když dokona Ježíš ty řěči, jide z Galilee i přijide do krajin židovských za Jordán. Mt19,2 I jidechu za ním zástupové mnozí i uzdravi jě tam. Mt19,3 I přistúpichu k němu duchovníci pokúšějíce jeho a řkúce: „Jest li lzě člověku ženu svú ot sebe pustiti pro kterúž koli věc?“ Mt19,4 Jenž otpověděv vecě jim: „Nečtli ste, že ot počátka stvořil bóh mužě a ženu?“ I řekl: Mt19,5 „Proto ostane člověk otcě a mateře a bude s svú ženú, i budeta dva v jednom těle. Mt19,6 A proto to, což bóh slúčil, toho člověk nerozlučij, nebo již nejsta dva, ale jeden život.“ Mt19,7 Vecěchu jemu: „Což jest tehdy Mojžieš přikázal dáti kniežky otpuštěnie a pustiti?“ Mt19,8 Vecě jim: „Nebo jest Mojžieš pro tvrdost vašeho srdcě přepustil vám púštěti vašě ženy, ale sprva počátka tak nebylo jest. Mt19,9 Ale já vám pravi, ktož kolivěk pustí svú ženu, jediné ač by pro smilstvo, a jinú pojme, činí cizoložstvo. A ktož puštěnú pojme, činí cizoložstvo.“ Mt19,10 Vecěchu mlazší jeho jemu: „Když jest taká věc mezi mužem a mezi ženú, neslušie sě ženiti.“ Mt19,11 Tehdy on jim vecě: „Ne všickni mohú popadnúti toho slova, ale kterým jest dáno. Mt19,12 Nebo jsú kleštěnci, ješto sú sě z života mateře tak narodili, a jsú kleštěnci, ješto sú lidmi učiněni, a jsú kleštěnci, ješto sú učiněni svým povolením a ješto sú sě sami klestili pro králevstvie nebeské. Ktož móž popadnúti, popadni.“
Mt19,13 Tehdy přinesechu jemu robátka, aby rucě na ně položil a modlil sě. Ale apoštolové žehráchu na ně. Mt19,14 Ale Ježíš vecě jim: „Nechajte robátek a neroďte jim brániti přijíti ke mně, nebo takých jest nebeské královstvie.“ Mt19,15 A když položi rucě na ně, jide ottud.
Mt19,16 Tehdy jeden přistúpiv, vecě jemu: „Mistře dobrý, co dobrého učiním, abych jměl věčný život?“ Mt19,17 Jenž vecě jemu: „Co mne tiežeš o dobrém? Jedenť jest dobrý, bóh. Pakli chceš vjíti do života, chovaj přikázanie.“ Mt19,18 Vecě on: „Kterého?“ Tehdy Ježíš vecě: „Neučiníš mužobojstva. Nebudeš cizoložníkem. Neučiníš krádežě. Nepropovieš křivého
