pán jeho: Jměj diek, sluho dobrý a věrný, nebos na malé věci věren byl, nad velikú tě věcí ustavím; vejdi v radost svého pána. Mt25,24 Tehdy přistúpiv i ten, ješto bieše jedno závažie vzal, i vecě: Pane, viem, žes člověk tvrdý. Žneš tu, ještos nesál, i zbieráš tu, ještos nerosýpal. Mt25,25 A boje sě, šel sem i skryl sem tvé závažie v zemi: teď máš to, což jest tvé. Mt25,26 Tehdy otpověděv pán jeho, vecě: Zlý sluho a léný, věděl lis, že já žnu tu, kdež sem nesál, a zbierám tu, kdež sem nerosýpal, Mt25,27 měl si s právem dáti mé střiebro peněžníkóm, a když bych já sě vrátil, abych své i s lichvú zasě vzal. Mt25,28 Tehdy vecě k svým sluhám: Vezměte ot něho závažie a dajte tomu, ješto má desět závaží. Mt25,29 Nebo ktož má, tomu bude dáno, i bude dosti jmieti, ale tomu, jenž nemá, i to, což sě vidí, by jměl, bude jemu otjato. Mt25,30 A neužitečného sluhu vrzte v najvětčí tmu, a tu bude pláč a škřehtánie zubóv.“

Mt25,31 „A když pak přijde syn člověčí v svém oslavení a všickni anjelové s ním, tehdy sěde na stolici svého králevstvie a oslavenie nebo velikosti. Mt25,32 Tehdy sberú sě předeň všickni lidé i rozdělí jě rózno, jako pastýř rozděluje ovcě ot kozelcóv, Mt25,33 a postaví ovcě zajisté na pravici své a kozelcě na své levici. Mt25,34 Tehdy die král těm, ješto na pravici jeho budú: Poďte, požehnaní mým otcem, a přijměte připravené vám králevstvie ot počátka světa. Mt25,35 Nebo byl sem lačen a dali ste mi jiesti. Byl sem žiezniv a dali ste mi píti. Byl sem hostem a přijeli ste mě. Mt25,36 Náh sem byl a přikryli ste mě. Nemocen sem byl a navštievili ste mě. V žaláři sem byl a přišli ste ke mně. Mt25,37 Tehdy otpovědie jemu spravedlní a řkúce: Hospodine, když smy tě viděli lačna a nakrmili smy tě, žiezniva a dali smy tobě píti? Mt25,38 A když smy tě viděli hostem a přijeli smy tě? Nebo náha a přikryli smy tě? Mt25,39 Anebo když smy tě nemocna nebo v žaláři viděli, [a]text doplněný editorem[591]a] et lat. navštievili smy tebe? Mt25,40 A otpověda král, pak die jim: Zavěrné pravi vám, poněvadž ste jednomu z těchto mých bratří najmenších učinili, mně ste učinili. Mt25,41 Tehdy die i těm, ješto na jeho levici budú: Jděte ote mne, prokletí, u věčný oheň, jenž jest připraven diáblu a jeho anjelóm. Mt25,42 Lačen sem byl, a nedali ste mi jiesti. Žiezniv, a nedali ste mi píti. Mt25,43 Hostem sem byl, a nepřijeli ste mne. [Náh, a nepřivoděli ste mne]text doplněný editorem[592]Náh, a nepřivoděli ste mne] nudus, et non cooperuistis me lat.. Nemocen a v žaláři, a nenavštievili ste mne. Mt25,44 Tehdy otpovědie oni a řkúce: Pane, když smy tě viděli lačna nebo žiezniva nebo hostem nebo náha nebo nemocna nebo v žaláři, a neslúžili smy tobě? Mt25,45 Tehdy otpovie i těm a řka: Zajisté pravi vám, poněvadž ste neučinili jednomu z těchto mých mlazších, mně ste neučinili. Mt25,46 Tehdy pójdú ti na věčnú muku, a spravedlní u věčný život.“

XXVI.

Mt26,1 I sta sě, když dokona Ježíš všěcky ty řěči, vecě k svým mlazším: Mt26,2 „Viete li, že po dvú dní velikanoc bude a syn člověčí bude zrazen, aby byl ukřižován?“ Mt26,3 Tehdy sebrachu sě kniežata popová a starosty lidské do pokoje kniežěte popového, jemužto bieše jmě Kaifáš. Mt26,4 I učinichu radu, aby Ježíšě lstivě jeli a zahubili; Mt26,5 ale praviechu: „Ne v sváteční den, neb by snad hluk stal sě mezi lidmi.“

Mt26,6 A když bieše Ježíš v Betaní Šimona trudovatého v domu, Mt26,7 přistúpi k němu žena, jmajíci alabastr masti drahé, i vyli na hlavu jeho, an sedieše. Mt26,8 Tehdy uzřěvše mlazší, nelibo jim bieše a řkúce: „Čemu jest tato ztráta? Mt26,9 Nebo mohlo to býti prodáno za mnoho a chudým dáno.“ Mt26,10 Tehdy Ježíš věda, vecě jim: „Co jmáte nelibost k této ženě? Skutek dobrý učinila jest ve mně. Mt26,11 Nebo chudé veždy jmáte s sobú, ale mne ne veždy budete jmieti. Mt26,12 Nebo pustivši tuto mast na mě