jměl jednu ovci, a upadla li by ta v sobotu v jámu, však vynme ji a povzdvihne jie? Mt12,12 A čím jest velmi lepší člověk ovcě? A protož lzě jest člověku v sobotu dobřě činiti.“ Mt12,13 Tehdy vecě člověku tomu: „Ztiehni svú ruku!“ I [ztiehl jest i]text doplněný editorem[306]ztiehl jest i] extendit, et lat. by navrácena k zdraví jako i druhá. Mt12,14 Tehdy vyšedše duchovníci, radu činiechu proti němu, kak by jej zatratili. Mt12,15 Ale Ježíš věda, postúpi ot nich; i jidechu za ním mnozí i uzdravi jě všěcky. Mt12,16 I přikáza jim, aby jeho nezjěvovali, Mt12,17 aby sě naplnilo to, což jest řečeno skrzě Izaiášě proroka, jenž je řekl: Mt12,18 Toť, mé dietě, ješto sem je zvolil, milý mój, jenž sě jest slíbilo dobřě mé duši v něm. Položím duch mój naň a súd lidem zvěstuje. Mt12,19 Nebude sě svářiti ani volati ani kto uslyší na uliciech hlas jeho. Mt12,20 Třti potřěsené nezlomí a sviecě, z niež dým jde, nezhasí, až i vyvrže na vítězstvie súd svój Mt12,21 a v jeho jmě lidé budú naději jmieti.
Mt12,22 Tehdy by jemu ofěrován, jenž jmějieše diábla, slepý a němý, i uzdravi jej, tak že mohl viděti i mluviti. Mt12,23 I diviechu sě všickni zástupové a řkúce: „Azda jest toto syn Davidóv?“ Mt12,24 Ale duchovníci vecěchu uslyšěvše: „Tento nevymietá diáblov, jediné v Belzebubě, kněžici diáblovém.“ Mt12,25 Ale Ježíš věda myšlenie jich, povědě jim: „Každé královstvie v sobě rozdělené bude zamúceno a každé město nebo dóm proti sobě rozdělené nestane. Mt12,26 A jest li to, že diábel diábla vymietá, proti sobě rozdělen jest, kakož tehdy stane králevstvie jeho? Mt12,27 A jest li to, že diábly já v Belzebubě vymietám, synové vaši v čem vymietají? A protož oni budú vaši súdcě. Mt12,28 Pakli já duchem svatým vymietám diábly, zajisté přišlo jest u vás králevstvie nebeské. Mt12,29 Nebo kak móž vjíti kto v dóm silného a jeho nábytek pobrati, dřieve než by svázal silného, a tehdy dóm jeho poplení? Mt12,30 Ktož nenie se mnú, proti mně jest, a ktož nehromaždí se mnú, rozmietá. Mt12,31 Protož vám pravi, všeliký hřiech a vrtránie bude otpuštěno lidem, ale duch vrtránie nebude otpuštěn. Mt12,32 A ktož kolivěk die slovo proti synu člověčiemu, bude jemu otpuštěno. Ale ktož die proti duchu svatému slovo, ani na tomto světě, ani na onom nebude jemu otpuštěno. Mt12,33 Anebo čiňte dřěvo dobré a ovotce jeho dobré, anebo čiňte dřěvo zlé a ovotce jeho zlé. Nebo po ovotci dřěvo poznáno bývá. Mt12,34 Národe jěštěrčí, kak móžete dobré mluviti, a jsúce zlí? Nebo z hojnosti srdcě usta mluvie. Mt12,35 Dobrý člověk z dobrého poklada vynosí dobré, a zlý člověk ze zlého poklada vynosí zlé. Mt12,36 Ale pravi vám, že každé slovo prázdné, ješto budú mluviti lidé, vydadie z něho počet den súdný. Mt12,37 Nebo z tvých slov budeš otsúzen a z tvých slov budeš spravedliv.“
Mt12,38 Tehdy otpověděchu jemu někteří z piscóv a licoměrníkóv řkúce: „Mistře, chcem ot tebe znamenie viděti.“ Mt12,39 Tehdy on otpověděv jim, vecě: „Národ zlý a cizoložný znamenie hledá, a znamenie nebude jemu dáno, jediné znamenie Jonášě proroka. Mt12,40 Nebo jakež jest byl Jonas v břišě velrybově tři dni a tři noci, takež bude syn člověčí v zemi tři dni a tři noci. Mt12,41 Mužie ninivitští vstanú v súdě s tiemto národem a otsúdie jej, neb sú činili pokánie pro Jonovo kázanie, a toť, viece než Jonas tento. Mt12,42 Králevá s polednie strany stane na súdě s národem tiemto a otsúdí jej. Neb jest přišla ot koncě země uslyšěti múdrost Šalomúnovu, a toť, viece nežli Šalomún tento. Mt12,43 Když nečistý duch vyjde ot člověka, chodí po miestech suchých hledajě otpočívanie, i nenalezne. Mt12,44 Tehdy die: Vráci sě do svého domu, otkud sem vyšel. Tehdy nalezne jej prázden vrátě sě, pometlami učistěn a okráslen. Mt12,45 Tehdy jde i vezme sedm jiných duchóv s sebú horších sebe a vejdúce přebývají
