ješto běchu pozváni. Mt22,11 A když vyjide král, aby viděl ty, ješto sediechu, i uzřě tam člověka, an nejmějieše rúcha svatebnieho. Mt22,12 I vecě jemu: Přieteli, [kterak]text doplněný editorem[499]kterak] quomodo lat. si sěm všel, nejmajě rúcha svatebnieho? Tehdy on oněmě. Mt22,13 I vecě král sluhám svým: Svěžte rucě jeho a nohy, vrztež jej ve tmu najvětčí, ať tam bude jmieti pláč a škřehot zubóm. Mt22,14 Neb mnoho jest pozvaných, ale málo zvolených.“
Mt22,15 Tehdy duchovníci otšedše, vzěchu radu, kak by Ježíšě pochopili v řěči. Mt22,16 I poslachu své mlazšie s herodiány a řkúce: „Mistře, viemy, žes spravedlný a cěstu boží v pravdě učíš a na nikeho péčě nejmáš, nebo ty nehledíš na člověčie dóstojenstvie. Mt22,17 Protož pověz nám, co sě tobě vidí: Jest li hodno dáti dan ciesařěvi, či nenie?“ Mt22,18 Tehdy Ježíš poznav jich zlost, povědě: „Co mne pokúšiete, pokrytci? Mt22,19 Pokažte mi peniez dani.“ Tehdy oni ofěrovachu jemu peniez. Mt22,20 Tehdy vecě jim [Ježíš]text doplněný editorem[506]Ježíš] Iesus lat.: „Čí jest to obraz a napsánie?“ Mt22,21 Otpověděchu jemu: „Ciesařiev.“ Otpovědě Ježíš: „A protož vraťte to, co jest ciesařěvo, ciesařěvi, a což jest božie, bohu.“ Mt22,22 Tehdy oni uslyšěvše to, diviechu sě, a nechavše jeho, jidechu preč.
Mt22,23 Tehdy toho dne přistúpichu k němu saduceové, [kteřížto řkú, by nebylo z mrtvých vstánie, a otázali sú jeho]text doplněný editorem[509]kteřížto řkú, by nebylo z mrtvých vstánie, a otázali sú jeho] qui dicunt non esse resurrectionem: et interrogaverunt eum lat. Mt22,24 a řkúce: „Mistře, Mojžieš jest řekl: Umře li kto nejmaje synóv, bratr jeho pojme jeho ženu, aby vzbudil siemě bratru svému. Mt22,25 I bieše u nás sedm bratróv, prvý, když poje ženu, umřěl jest, a nejmaje synóv, ostavil ženu svú bratru svému. Mt22,26 Takež druhý i třetí až do sedmého. Mt22,27 A najposléz všěch i žena umřěla. Mt22,28 Protož když z mrtvých vstanú, čie bude žena z těchto sedmi, neb všichni sú ji jměli? Čie pak bude po vzkřiešení: prvého li, či druhého?“ Mt22,29 Tehdy Ježíš otpovědě jim a řka: „Blúdíte, nevědúce písma ani moci božie. Mt22,30 Nebo když z mrtvých vstanú, nebudú sobě slibovati ani sě pojímati, ale budú jako anjelé boží, ješto jsú na nebesiech. Mt22,31 O vzkřiešení nečtli ste, ješto jest řečeno ot hospodina, jenž jest řekl: Mt22,32 Já jsem bóh Abrahamóv, bóh Izákóv a bóh Jakubóv? Nenie bóh mrtvých, ale živých.“ Mt22,33 Tehdy uslyšěvše to zástupové, diviechu sě učení jeho.
Mt22,34 Tehdy duchovníci židovští uslyšěvše, že by byl k mlčení připravil saducey, sjidechu sě v hromadu. Mt22,35 I otáza jeho jeden z nich, učenník zákona, pokúšěje jeho: Mt22,36 „Mistře, které jest přikázanie veliké v zákoně?“ Mt22,37 Vecě jemu Ježíš: „Budeš milovati hospodina boha tvého ze všeho srdcě svého a ze všie dušě tvé a ze všie mysli tvé. Mt22,38 Toť jest prvé a najvětčie přikázanie, Mt22,39 a druhé jest podobné k tomu: Budeš milovati svého bližnieho jako sám sě. Mt22,40 A v tom dvém přikázaní všěcken zákon visí a proroci.“
Mt22,41 A když sě sebrachu duchovníci židovští, otáza jich Ježíš Mt22,42 a řka: „Co sě vám vidí o Kristovi, čí jest syn?“ Vecěchu jemu: „Davidóv.“ Mt22,43 Vece jim Ježíš: „Kakž tehdy David v duchu nazývá jej pánem a řka: Mt22,44 Řekl jest bóh pánu mému: Sěď na mé pravici, až položím tvé nepřátely v podnož tvých noh? Mt22,45 A když David nazývá jeho pánem, kakž jest jeho synem?“ Mt22,46 A ižádný nemožieše jemu otpověděti i slova, aniž kto směl ot toho dne co viec jeho otázati.
XXIII.
Mt23,1 Tehdy mluvil jest Ježíš k zástupóm a k svým mlazším Mt23,2 a řka: „Na stolici Mojžiešově sědú mistři a duchovníci. Mt23,3 To vše, cožť vám dějí, chovajte a čiňte, ale podlé jich skutkóv neroďte činiti. Neboť pravie, a nečinie. Mt23,4 A přivazují břěmena těžká a k nošení nepodobná a vzkládají jě na ramena lidská, ale svým prstem nerodie
