přebývají tam; i budú poslední časové toho člověka horší prvních. Takež bude tomuto národu přězlému.“
Mt12,46 A když ještě mluvieše k zástupóm, naliť, mátě jeho a bratřie jeho [stáchu]text doplněný editorem[324]stáchu] stabant lat., hledajíc zjěvně mluviti jemu. Mt12,47 Tehdy povědě jemu to jeden: „Toť, mátě tvá a bratřie tvoji stojiec zjěvně hledají tebe.“ Mt12,48 Tehdy on otpověděv tomu, i vecě: „Kto jest mátě má a kto jsú bratřie moji?“ Mt12,49 A vztáh ruku svú na své mlazšie, i vecě: „Toť, má mátě a bratřie moji, Mt12,50 ktož kolivěk činí vóli otcě mého, jenž jest na nebesiech, ten jest mój bratr i sestra i mátě.“
XIII.
Mt13,1 Toho času vyšed Ježíš z domu, sedieše podlé moře. Mt13,2 I sebrali sě k němu zástupové mnozí, tak že on vstúpiv na lodíčku, i sěde, a všěcek zástup stáše na břězě. Mt13,3 I mluvil jim mnoho v pověstech a řka: „Toť, vyšel, jenž sěje, aby sál své siemě. Mt13,4 A když sějieše, některá padechu podlé cěsty, i přijidechu ptáci i sněchu jě. Mt13,5 Jiná padechu mezi skalé, ješto nejmějiechu mnoho země, a inhed vzjidechu, nebo nejměchu výsosti země. Mt13,6 A když slunce vzjide, rozhorčichu sě, a že nejmějiechu kořene, posvadechu. Mt13,7 Jiná pak padechu mezi trnie, i vzroste trnie i zadusi jě. Mt13,8 Jiná pak padechu v zemi dobrú a dáváchu ovotce jedno stokrát viece, druhé šedesátkrát, třetie třidcetikrát. Mt13,9 Kto má uši k slyšění, slyš.“
Mt13,10 I přistúpivše mlazší jeho, řečechu [jemu]text doplněný editorem[333]jemu] ei lat.: „Proč jim u pověstech mluvíš?“ Mt13,11 Jenž jim otpověděv vecě: „Vám dáno jest věděti tajemstvie králevstvie nebeského, ale oněm nenie dáno. Mt13,12 Nebo ktož má, bude jemu dáno i bude dosti jmieti, ale ktož nemá, i to, což má, bude jemu otjato. Mt13,13 Proto u pověstech mluvím jim, nebo vidúce nevidie a slyšiece neslyšie ani rozumějí, Mt13,14 aby sě naplnilo v nich proročstvie Izaiášovo, jenž praví: Slyšěním uslyšíte, a nebudete rozuměti, a vidúce [viděti budete, a]text doplněný editorem[334]viděti budete, a] videbitis, et lat. neuzříte. Mt13,15 Nadulo sě jest srdce lidu tohoto, a ušima těžcě sú slyšěli a svoji oči sú zavřěli, aby nikdy neviděli očima a ušima slyšěli a srdcem rozuměli, aby sě obrátili, i uzdravil bych jě. Mt13,16 Ale oči vašě blahoslavenie, ješto vidie, a uši vašě, ješto slyšie. Mt13,17 A zavěrné pravi vám, že mnozí proroci a spravedlní žádali sú viděti, jenžto vy vidíte, a neviděli sú, a slyšěti, ješto vy slyšíte, a neslyšěli sú.“
Mt13,18 „A protož vy slyšte toho pověst, jenž sěje. Mt13,19 Každý, ktož slyší slovo králevstvie nebeského, a nerozumie, přijde zlý i vezme to, což jest sáto v jeho srdci: ten jest, jenž jest sát podlé cěsty. Mt13,20 Ale ktož jest na skále sát, totě ten, jenž slovo slyší a inhed s radostí přijme je, Mt13,21 nemá v sobě kořene, ale jest časný. A když sě stane protivenstvie nebo které utrpenie, inhed sě pohorší pro slovo. Mt13,22 Ale ktož jest sát mezi trním, ten jest, jenž slovo slyší, a péčě tohoto světa a obluda bohatstvie zadusí slovo, i bude bez ovotcě. Mt13,23 Ale ješto v zemi dobré sát jest, ten jest, jenž slyší slovo a rozumie a ovotce nese i učiní jedno zajisté stokrát viece a druhé pak šestdesátkrát viece a třetie třidcětikrát.“
Mt13,24 Jinú pověst povědě jim a řka: „Podobno učiněno jest nebeské králevstvie člověku, jenž jest sál siemě dobré na svém poli. Mt13,25 A když spáchu lidé, přišel nepřietel jeho i nasál stoklasy vprostřed pšenicě i šel pryč. Mt13,26 A když vzroste zelina, učini ovotce. Tehdy zjěvi sě stoklasa. Mt13,27 Ale přistúpivše sluhy hospodářěvy, řečechu jemu: Pane, všaks dobré siemě sál na svém poli, otkud tehdy má stoklasu? Mt13,28 I vecě jim: Nepřietel člověk to učinil. Ale sluhy řečechu jemu: Chceš li, pójdemť a sbéřemť ji. Mt13,29 I vecě: Ne, aby snad sbierajíce stoklasu vytrhali byšte s ní pšenici. Mt13,30 Necháte, ať obé roste až do žni a času žennieho a řku ženciem: Sbeřte najprvé stoklasu a svěžte ji v snopky k sežžení ohni, ale pšenici shromažďte u mú stodolu.“
Mt13,31 Jiné podobenstvie
