předcházeti, jakž mnoho býti muože, jako mají-li jakou žalost, těžkost, že močiti neb stolici míti chtějí, neb že jim horko, studeno jest, neb šaty zbytečné na sobě mají, dlouho neb nečistotně v šatech svých leží. Tak má chovačka všelikou potřebou dítě opatrovati a příčinu odjímati, kteráž je rmoutí. Předevšemi pak věcmi plénky a šaty jejich čistotné a ne špinavé býti mají.
K spaní má se jim bez hněvu pomáhati vždy mateřinými prsmi, kteréž mu všecku tesknost odjímají. Povlovným a lahodným zpíváním, kteréž mu srdce obveseluje, aneb kolébáním a pohybováním, nebo hejbaní jest nám věc přirozená, praví Aristoteles.
O přikojování a způsobilosti chovačky
Buoh pro tu příčinu prsy při ženách stvořiti ráčil, aby vnově narozené dítky skrze ně krmeny byly, až by pokrmu silnějšího požívati mohly. Nebo plod v životě matky z najušlechtilejší částky krve mateřiny krmí se, a když plod na svět ven vyjde, tehdy krev ženy skrze žily k tomu nařízené do prsův teče, kdežto z ní mléko bývá. Protož lépe jest od matek než od jiných chův dítěti přikojovánu býti. Však první ty 2 neděli lépe by bylo, aby jiná žena přikájela dítě, nebo sprvu to mléko dítěti nezdravé jest, a za tu chvíli má šestinedělku mladé štíně neb jiná žena vyssati. Pakli vždy chce dítěti dávati ssáti, tehdy pokaždé před ssáním růžového medu maličko v usta mu vetři, a tím méně mléko škoditi mu bude.
Pakli vždy chůva jednána býti musí, tehdy nechať jest asi v 25 letech, a čím blíže od 12 neděl po porodu jejím bylo by, tím lépe jest. Z té příčiny toho nechválím, kdy dvě neb tři chůvy dítě prsmi krmí. Má také podlé pravého pořádku svuoj porod míti.
