belhavého nalez, jim řekl: Střiebra a zlata já nemám, ale to, coť mám, to vám dávám. Bohu se pomodliv, oba uzdravil. A když těch časóv veliké množstvie hřiešných lidí slovem i skutkem na dobrú cestu navedl, byv čtyřidceti let biskupem, uzřel jeden slúp plamenný od nebe až v jeho dóm. Po tom znamení své blízké skončenie poznal, bohu se poručiv, po malých dnech skončal a bohu se dostal. Amen.
Svatého Amanda
Svatý Amandus, biskup, byl rodu znamenitého a bohu snažně slúžil. Tak že jeden čas vstav, k svatého Martina hrobu šel. A tu žíni na nahém těle nose, vodu pije a ječný chléb jeda, patnádcet let bydlil. Potom odtad do Říma šel, přes noc u svatého Petra v kostele přespal. A tu se jemu svatý Petr zjevil, do franské země jemu jíti kázal. Těch časóv kralováše král Dagobertus, jehožto když pro některé hřiechy svatý Amandus tresktal, rozhněvav se král, z své země jeho vyhnati kázal.
A že král Dagobertus ižádného syna nemějieše, mnoho se za to bohu modlil, syn se jemu toho léta urodil. Tehda král když poče mysliti, komuž by kázal svého syna pokřtiti, padlo jemu v tu hodinu na mysl, aby svatému Amandovi jeho kázal křtíti. Jehožto dlúho hledavše, před krále přivedli. Před jehožto nohami král inhed padl, jeho poprosil, aby jemu syna pokřtil. Tehda svatý Amandus vzem dietě v ruce, podlé ustavenie svaté cierkve když ta slova řekl já tě křtím ve jmě otce i syna i svatého ducha, děťátko, jakž koli nedávno urodilé, avšak inhed řeklo „amen“. Potom král Dagobertus kázal jeho biskupem v tom městě Trajekcie učiniti. V kterémžto biskupství sa, snažně bohu slúžil. A když jednú v jednu hodinu
