dětinství ssal u své mateře! Ale jáť proto v mé duši mám prsi celé, jimižto pokrmuji všech svých smyslóv, jakž sem z mé mladosti počala. Tehda Kvincianus kázal ji opět v žaláři zavřieti, zapověděv, aby jie ani píti ani jiesti dávali, ani k nie kterého lékaře púštěli.
Tehda o puolnoci vjide k nie jeden podobný kmet, před nímžto jeden pacholík světlo a rozličné lékařstvie nesieše. V tu dobu jie ten kmet vece: Jakž koli tento zabylý súdce trpkými mukami ztrýznil, všaks ty jeho svým spravedlivým odpoviedaním viece mučila. A tvé veliké u prsech mučenie obrátí se jemu v hořké odplacenie. A protož stál sem při tom, ještos mučena, a viděl jsem, že móžeš ještě uzdravena býti, a proto jsem k tobě přišel. K němužto svatá Háta vece: Já sem nikdy na tělesné lékařstvie netbala. K niežto ten kmet vece: Nestyď se mne, dci milá, nebť jsem křesťan, i nemáš se mne z práva styděti. K tomu ona vece: A čeho bych se měla styděti, a tys tak počestný kmet a já sem tak nemilostivě zbita i zedrána, až na mě hrozno jest hleděti. Ale tobě, milý otče, děkuji, žes mne ráčil navštieviti. K niežto on vece: A proč mi nepřepustíš, abych tě uléčil? K tomu ona vece: Nebo mám mého milého Jezukrista, jenžto jedniem slovem, kohož chce, uzdraviti móž. A protož ráčí li, ten mě uzdraví. Tomu se ten kmet počestný ulyzna, vece: A já sem apoštol Jezukristóv a on mě k tobě poslal, abych to dal věděti, že ve jméno jeho si uzdravena. A to řek apoštol, inhed zmizal. V tu hodinu svatá Háta inhed na zemi padši, z toho bohu poděkovavši, nalezla se na tom miestě na všem životě i na prsech tak celú i zdravú, jakož kdy dřieve byla. A když jejie stráže, ješto
