velmi ustyděv, pravého královice tajně zabil, pryč odtad do Jeruzaléma běžal a tu se Pilátovu dvoru, jenž tehdy tu ciesařovým ustavením starostú i súdcí byl, přikázal. Na kterémžto dvoře tak se uměl mieti a Pilátovým vášniem hověti, že jeho Pilát na svém dvoře nade všemi mocným starostú učinil. A když jednoho času Pilát z své sieni do jednoho sadu hlédaje, toho sadu jablkóm velmi zachtěl. A ten sad otce Jidášova bieše. Jehožto Jidáš nic nevěděl, ani jeho otec Ruben znal. Tehda Pilát Jidáše zavolal, k němu řekl: Jako mé zdravie miluješ, tak inhed běžav, oněchno mi jablek dobuď, neb mi se jest jich velmi zachtělo. V tu dobu Jidáš rúče běžav, v ten sad vskočiv, poče jabla chvátaje česati. Zatiem Ruben, otec jeho, vyběhna, poče jemu hněvivě láti. A mezi tiem sebú dobře potrhavše, Jidáš kámen pochopiv, na otce lučil. A tu jeho jednú ranú zabil a ta jablka pobrav, před Piláta nesl a jemu vše, kterak se jemu přihodilo, vypravil. Potom k večeru Rubína v sadu ležiec umrla nalezše, mněli, by náhlú smrtí umřel.
A zatiem Pilát po některých dnech Rubínovú za Jidáše vdal. A tu diábel dvoje zlé zpósobil. Jedno zlé, že otce zabil, druhé, že mateř pojal. A když tak spolu s mateří jako s manželkú bydléšta, poče Ciborea v jednu hodinu truchlú myslí vzdychati. A když jie Jidáš otázal, proč by tak těžce vzdychala, odpovědě jemu a řkúc: Nevelíš mi vzdychati, a já, nebožička, ze všech žen nešťastná, nalezla sem se prostřed všeho hoře. Měla sem jedno
