K tomu svatá Kristina vece: Pane, dobřes řekl, pravdy nevěda. Jáť obětuju obět otci, synu i svatému duchu. K niežto otec vece: Když se modlíš třem bohóm, proč také jiných bohóv v čest nemáš? K tomu ona odpovědě: Otec, syn, svatý duch vše jeden hospodin jest.
Potom svatá Kristina bohy zlaté a střiebrné zlámavši, chudým rozdala. K niežto se otec vrátiv, bohóv nenalezl, od jejiech dievek, kam by děla, zvěděv, kázal ji svléci a dvanádcti mužóm metlami bíti tak dlúho, jakž všickni ustali. Tehda svatá Kristina k otci svému vece: Beze všeho studu ducholový člověče a mrzký bohu, aj, vidíš, že ti, ješto mě bili, ustali sú, prosiž na svých boziech, ať jich posílé. V tu dobu otec svázánu řetězy kázal v žalář vsaditi. To matka jejie zvěděvši, na sobě rúcho žaloštěmi rozedřela, do žaláře běževši, před svú dcerku na zemi padla a řkúc: Má milá dci Kristina, smiluj se nade mnú. K niežto Kristina vece: Co mě dcerú nazýváš! Zdali nevieš, že jméno mého spasitele jmám? Tehda mátě nic neprospěvši, k svému se hospodáři vrátila a jemu dceřinu odpověd pověděla. Tehda otec kázal ji před se na súd přivésti. K niežto vece: Modl se našim bohóm. Pakli toho neučiníš, mučena budeš a mú dcerú se viec nevzývaj. Ona k němu vece: Velikús se mnú milost učinil, že mne již nenazýváš diáblovú dcerú, nebo což se z diábla narodí, diábel jest a ty si otec samého črta. To otec uslyšav, velmi se rozhněval i kázal jejie svatý život železnými udicemi dráti. Tehda svatá Kristina dobrý
