svú žrd v zemi vsadíš, jížto nazajtřie, ana zkvetla a ovoce dala, nalezneš. To řek dietě i zmisalo a tak svatý Křištofor nalezl, jakž jemu bylo řečeno. Na té žrdi nazajtřie ovoce palmové nalezl.
Potom šel do vlasti Licie, do města, jemužto Saman dějí. Tu jich jazyku nerozuměje, hospodina poprosil, aby mu té řeči rozum dal. Na tom jeho bóh inhed uslyšal. Tehda svatý Křištofor šed tam, kdežto křesťany pohané mučichu, poče křesťany u boze potvrzovati. V tu dobu jeden súdce sedě na vysoké stolici, po líci jej udeřil. K němužto Křištofor vece: Bych nebyl křesťanem, inhed bych se nad tebú pomstil. Tehda svatý Křištofor jednu žrd vzem, v zemi vdružil a boha poprosil, aby pro potvrzenie viery křesťanské hospodin svój div učinil. Tehda inhed ta žrd zakvetla. Proněžto osm tisícóv lida u bóh uvěřilo.
To král té vlasti uslyšav, dvě stě rytieřóv poslal, aby jeho sviežíc předeň přivedli. Ti k němu přišedše, nalezli jeho, an se bohu modlí a tu jemu nic řéci nesměli. Tehda král poslal druhých dvě stě rytieřóv. Na něž se svatý Křištofor ozřev, vece: Co hledáte? K tomu oni vecechu: Král nás poslal, abychom tě sviežíc k němu přinesli. Svatý Křištofor vece: Budu li chtieti, ani svázána, ani prosta mne vésti nebudete moci. K tomu rytieři vecechu: Nechceš li s námi jíti, beř se, kamž chceš, a myť královi dieme, že smy tebe nikdiež nalézti nemohli. Svatý Křištofor k nim vece: Ne tak bude, ale já s vámi pójdu. A tu jdúc všecky ty rytieře na vieru obrátil a jim sobě ruce opak svázati kázal. A když před krále přijide, velikú úžestí král s své stolice se svalil. Tu jeho sluhy nahoru vzvedše,
