učiniti mohu. Pústenník vece: Vieš li takúto řeku, v niežto mnoho lidí tone? Křištofor vece: Viem. Pústenník vece: Jsi člověk postavy veliké, by ty tu lidi přes vodu přenosil, velmi by Jezukristovi, jemužto slúžiti žádáš, v diek bylo a naději se, že by se tu když tehdyž zjevil. K tomu Křištofor vece: A já to chci učiniti, tú službú jemu slúžiti.
Odtad k té řece šel a tu sobě z dřievie stan učinil na březe. A tak velikú se žrdí zpodpieraje, přes tu řeku za obyčej lidi přenosieše. Tehda po mnoho dnech když jednú v svém staně odpočíváše, uslyšal hlas dietěcí na druhé straně volajíci v tato slova: Křištofoře, poď ven, přenes mě na onu stranu. Tehda se brzo Křištofor vzchopiv, nižádného nenalezl, a tak se do svého stanu vrátil. Tehda opět hlas dietěcí vzvola, a on vyšed, opět nižádného nenalezl. Až třetie hlas přišel a řka: Přenes, Křištofoře. Tehda vyšed Křištofor, jedno pěkné děťátko na březe nalezl. To děťátko poče jeho velmi prositi, aby jeho přenesl. A když to dietě Křištofor, zpodpieraje se žrdí, přes vodu ponese, poče vody přibývati a to dietě poče velmi těžké býti. A čím dále v řeku bředl, tiem se vždy viece voda prýštila a to dietě se vždy obtěžováše, tak že se Křištofor, aby neutonul, již bojieše. Tu nesnadně na břeh vyšed, dietě na zemi posadiv, vece: Robátko, velmis mě bylo nebezpečna učinilo a zdá mi se, bych byl veš vět na sobě nesl, že by mi nebyl tak těžek. K němužto dietě vece: Nediv se, Křištofoře, nebo netolik veš svět, ale toho, jenžto veš svět stvořil, na soběs nesl. Já sem Kristus, král tvój, jemužto túto službú slúžíš. A aby tomu lépe uvěřil, před svým stanem
