v tu hodinu zjěvil sě jeden mladec v hedvábné rúcho oděný a s ním viece než sto nádobných a počestných mužóv, jižto všickni u bieléj barvy rúcho biechu oblečeni. Ten mladec k jejie svatému tělu hlavách přistúpiv a tu mramorovú dcku ostaviv, inhed zmisal. A na téj dctě takto bylo psáno: Mysl svatú, dobrovolnú, buohu čest a téjto zemi zproščenie. To j’ bylo takto rozoměno: Svatá Háta jměla mysl svatú a dobrovolně na smrt šla, buohu čest vzdala a téjto zemi zproščenie učinila. A když sě ten div po všěch vlastech velicky pronesl, tehda sě počěchu rozličně na křesťanskú vieru obracovati a množstvie židóv i pohanóv k jejie svatému hrobu chodiec, velikú útěchu v duši i v těle přijímáchu. Zatiem když Quincianus na jejie sbožie sě ptajě odtad jěl, dva koně sě spolu svadivše, jeden jeho velmi zhryzl a druhý silně jeho nohami udeřiv u vodu svalil, a tak tu utonul. A viec potom nenalezen.
Život svaté Doroty, dóstojné děvicě a mučedlnicě buožie
Svatá Dorotea, buožie děvicě, ot svéj mladosti nábožný život vedúci, čistotu do svého skončenie buohu slíbila. A těch časuov v téj vlasti byl jest jeden súdcě jménem Fabricius, svaté cěrekve veliký nenávistník. Ten súdcě svaté Doroty rozličnými činy pokúšieše, chtě ji ot jejie svaté čistoty otlúčiti. Ale svatá dievka, ani lahodnú řěčí ani hrózú mohl jejie mysl proměniti. To Fabricius uznamenav, na súdě sě posadiv, kázal svatú Dorotu přěd sě
