ovčiček postavil, nad nížto po tři noci nebeskú světlost viděl. Šed do města římského, pověděl pánu svému, že takú světlost viděl. Po jeho řěči ten jistý pán jeho vyšed, túž světlost viděl. Do města sě zasě vrátiv, římskému patriaršě, kněží i kniežatóm i všěm starostám pověděl, jižto vyšedše a ohledavše řechu: Zajisté totoťe hlava svatého Pavla. Vyšed Fabellio patriarcha se všeho Říma množtvím, vzem hlavu i nesl ju na zlatém stolci i pokusichu sě, chtiec svatého Pavla hlavu k jeho svatému tělu přiložiti. Tehdy patriarcha počě toho brániti a řka: My to viemy, ež v tomto městě mnozí světí v dávné časy sú smrt vzěli, jichžto údy i hlavy od pohanóv rozmetány a potom neshledány. Protož této hlavy k jeho svatému tělu nesměji přičiniti, ale vyložiec tělo svatého Pavla, tuto hlavu u nóh položmy a k bohu prosbu snažnú vzdajmy: Jest li toto jeho svatá hlava, přijednaj sě k jeho svatému tělu. V tom jemu všickni povolichu a, jakž řekl patriarcha, učinichu. Tu sě tělo k svéj svatéj hlavě obráti i spoji sě tak cěle i tak krásně, jakžto kdy za jeho zdravie. Ten div všickni vidúce, slavnú chválu bohu vzdachu, jenžto kraluje v svém veleslavenství věky věkóm. Amen.
O Nerovi
Potom jakžto jeden mudřec praví Aristotiles: Malé zablúzenie na počátcě veliké blúzenie činí na skonání. Když je to ten nemúdrý Nero ciesař diáblovým naučením chtěl nad apoštoly konati, pro zlého čarodějníka Šimona apoštoloma život otjieti, přěpustil naň buoh hrozné v smysle blúzenie a potom hanebné skonánie. Kak jest v smysle blúdil, o tom sě takto píše, jež Nero jednoho svého mistra mějieše, jemužto Seneca diechu. Ten ho zmladi pěstoval a jakžto slušie v kázni choval, a když na starost za Nerova ciesařstvie odplaty za svú službu čakáše, pozvav jeho Nero, káza jemu voliti, na kterém dřěvě
