[146]číslo strany rukopisuv tu hodinu zjěvil sě jeden mladec v hedvábné rúcho oděný a s ním viece než sto nádobných[441]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. podobnych, 2. =“ a počestných mužóv, jižto všickni u bieléj barvy rúcho biechu oblečeni. Ten mladec k jejie[mc]jejie] giegye svatému tělu hlavách přistúpiv a tu mramorovú dcku ostaviv, inhed zmisal. A na téj dctě takto bylo psáno: Mysl svatú, dobrovolnú, buohu čest a téjto zemi zproščenie. To j’ bylo takto rozoměno: Svatá Háta jměla mysl svatú a dobrovolně na smrt šla, buohu čest vzdala a téjto zemi zproščenie učinila. A když sě ten div po všěch vlastech velicky[442]podtrženo Hankou, in margine různočtení „weliczye“ pronesl, tehda sě počěchu rozličně na křesťanskú[md]křesťanskú] krzieſtyanſku vieru obracovati a množstvie židóv i pohanóv k jejie[me]jejie] gigye svatému hrobu chodiec, velikú útěchu v duši i v těle přijímáchu. Zatiem když Quincianus na jejie[mf]jejie] giegye sbožie sě ptajě odtad jěl, dva koně sě spolu svadivše, jeden[mg]jeden] gieden jeho velmi zhryzl a druhý silně jeho nohami udeřiv u vodu svalil, a tak tu utonul. A viec potom nenalezen.
Život svaté Doroty, dóstojné děvicě a mučedlnicě buožie[443]in margine: Svaté Doroty
Svatá Dorotea, buožie děvicě, ot svéj mladosti nábožný život vedúci, čistotu do svého skončenie buohu slíbila. A těch časuov v téj vlasti byl jest jeden súdcě jménem Fabricius, svaté cěrekve veliký nenávistník. Ten súdcě svaté Doroty rozličnými činy pokúšieše, chtě ji ot jejie[mh]jejie] giegye svaté čistoty otlúčiti. Ale svatá dievka, ani lahodnú řěčí ani hrózú mohl jejie[mi]jejie] giegye mysl proměniti. To Fabricius uznamenav, na súdě sě posadiv, kázal svatú Dorotu přěd sě
