dlúho hledavši do dietěte rozpáčila, domuov sě vrátivši, to všecko léto s truchlostí zvedla. A potom po rocě, když sě moře rozstúpilo, přěd jinými lidmi prvnie k hrobu svatého Klimenta sě utekla s tú nadějí, zda by kaké znamenie svého dietěte nalezla.
A tu najprvé poklekši, svatému sě Klimentu pomodlivši, brzo vezřěvši uzřěla, ano jejie děťátko na témž miestě, jakž byla je ostavila, ležě spí. Tehda ona mnieci, by mrtvo ležalo, blíže přistúpivši, chtiec je vzdvihnúti, ano spí nalezši, jeho ubudila a s velikú radostí přitúlejíc, jeho otázala a řkúc: Muoj přěnajmilejší synáčku, kdes tento cělý rok byl? K tomu jejie děťátko otpovědě: Matko milá, já nic nevědě, rok li jest byl, ale jen přěs jednu noc přěspal.
Potom po některých letech pro lidské hřiechy ten svatý div přěstal, ež sě moře nerozstúpalo ani sě dály které milosti. Neb přědtiem jedni cizozemci, zlé viery lidé přijěvše, chrám svatého Klimenta obořili a tu svaté tělo v skříni ostavili. Ale ež král nebeský tomu nechtěl, aby to svaté tělo dole u moři bez lidského počestie ležalo, vláščím zjěvením, jakž píše jeden svatý otec jménem Lev, Ostiensiscizojazyčný text biskup, jeden svatý kněz to svaté tělo nalezl a najposléze to svaté tělo do Říma přinesl, a tu hřbí až do dnešnieho dne.
Vypravuje sě Pašijě svaté Kateriny, dóstojné dievky
Svatá Kateřina byla dci jednoho krále, jemuž Kostus řekli. A jakžto sě píše v jedněch starých knihách,
