kralije věky věkóm. Amen.
Život svatého Vedasta, dóstojného biskupa
Svatý Vedastus byl sluha buoží. Jehožto když svatý Remigius atrabačským biskupem učinil, vzdvih sě na své biskupstvie šel. A tu u měsckéj bráně dva chudá, jednoho slepého a druhého belhavého nalez, jima řekl: Střiebra a zlata nejmám, ale to, cožť jmám, to váma dávaji. V tu hodinu buohu sě pomodliv, oba uzdravil. A když těch časuov veliké množstvie hřiešných lidí slovem i skutkem na dobrú cěstu přivedl, byv čtyřidcěti let biskupem, uzřěl jeden slúp plamenný od nebe až v jeho duom. Po tom znamení své blízké skončenie poznal, buohu sě poručiv, po malých dnech skončal a bohu sě dostal.
Život svatého Amanda biskupa
Svatý Amandus, biskup, byl rodu znamenitého a buohu snažně slúžil. Takež jeden čas vstav, k svatého Martina hrobu šel. A tu žíni na nahém těle nosě, vuodu pie a jěčný chléb jěda, patnádcět let bydlil. Potom odtad do Říma šed, přěs noc u svatého Petra v kostele přěspal. A tu sě jemu svatý Petr zjěviv, do franské země jemu jíti kázal. Těch časuov kralováše král Dagobertus, jehožto když pro některé hřiechy svatý Amandus tresktal, rozhněvav sě král, z své země jeho vyhnati kázal.
Dogobertus ižádného syna nejmějieše, mnoho sě za to buohu modliv, syn sě jemu toho léta urodil. Tehda král když počě mysliti, komu by svého syna kázal pokřtiti, v tu hodinu na mysl jemu padlo, aby jeho kázal svatému Amandovi křstíti. Jehožto dlúho
