Adventus latině, česky jest řečeno přijitie. Tomu času proto tak rčeno jest, neb sě k nám blíží ten přeslavný památný den, v němžto jest věčně boha otce slovo, syn boží Jesus Kristus z nebes pro všech hřiešných spasenie k nám na svět přišel, z svaté Mařie, čisté děvice, sě narodil. A protož svatá cierkev ten svatý čas advent ustavila jest, aby všeliký člověk, toho tak přeradostného dne našeho spasitele narozenie nábožně čekaje, v rozličném nebezpečenství bohu děkuje, z toho tak slavného daru duostojně toho dne svatého dočekal. Tu nám každému radí svatý Amos prorok a řka: Připrav sě, aby vyšel proti svému hospodinu. To nám slušie zvláště znamenati, že jest jeho k nám dvuoje přijitie svaté. Jedno jest v tělesenství, a v tom k nám de trojím činem. Najprvé jako bytedlný k bojícím, druhé jako lékař k nemocným, třetie jako jistý spomocitel k nebezpečným. Najprv k nám de jako bytedlný k bojícím, neb jakož praví mistr Ovidius: Kniežecí stav lépe sobě lidi zachovává milostivú dobrotú, než své výsosti mocí. O tom máme podobenstvie v Třetích knihách Králových, tu sě tak píše, že když Roboam, krále Šalomónóv syn, od svých rádcí starších radu bral, kerak by bylo lidu odpověděti, neb lid prosil oblehčenie. K tomu starší odpověděli a řkúc: Kralovice, sposlúcháš li dnešní den těchto lidí prosby a dobrotivě s nimi mluviti budeš, to jest ten den, že tobě budú slúžiti. To také řekl