toho ostati moci budem, ješto jsmy od své mladosti věřiec držěli. Tiem slovem ten starosta srdce ciesařovo proměnil. Proněžto inhed kázal svatého Valentina v stráži jednomu mocnému starostě dáti. V jehožto duom jda, svatý Valentin tuto modlitvu učinil: Všemohúcí hospodine Jezukriste, jenž jsi všeho světa světlost pravá, rač tento duom osvětliti, aby tvé svaté jmě poznali. V tu hodinu starosta vecě: Divné mi jest do tebe, Valentine, ež svého buoha světlostí nazýváš. Jest li to tak, jmám jednu dceru slepú. Navrátí li jiej světlost zraku ten tvuoj Kristus, vše, což mi kážeš, učini. Tehda svatý Valentin buohu sě nábožně pomodliv, téj pohancě zrak navrátil. Proněžto všickni z té čeledi [křest]text doplněný editorem[453]chybějící slovo zapsáno Hankou in margine přijěli a buohu sě dostali. Zatiem ciesař v svéj zlosti sě zatvrdiv, svatému Valentinu hlavu stieti kázal. A tak ten svatý svuoj život skončal a buohu sě dostal.
Život svaté Juliany, dóstojné panny a mučedlnicě
Svatá Juliana byla za jednoho starostu, ciesařova úřědníka, otdána. Za něhožto nikakž jíti nechtěla, jeliž by sě pokřstil. Proněžto jejie otec kázal ji svlekúc metlami bíti a u moc tomu starostě dáti. K niežto starosta, chot jejie, vecě: Má milá Juliano, proč mě tupíš? Proč li o mně nerodíš? Jemužto ona vecě: To zajisté věz, dokad sě nepokřstíš, muoj hospodář nikakž nebudeš. K niežto on vecě: Má milá choti, tohoť já učiniti nemohu, neboť by mi ciesař inhed hlavu stieti kázal. K tomu svatá Juliana vecě: Když sě ty tak svého ciesařě buojíš, nevelíš mi sě věčného ciesařě báti! Proto, což chceš, to učiň, mne jinak jmieti nebudeš. Tu řěč starosta ot nie uslyšav, o všem sě do nie rozpáčiv,
