vuolajíc a řkúc: Jměte čarodějnici! Držte zlodějnici, ještoť lidskú mysl proměnije a svými čáry všěcky k bludu připravuje. Avšakž proto starosta ciesařóv, ten div uzřěv svého syna vzkřiešenie, chtěl ji rád živiti, ale bojě sě vyšieho súdu nad sebú, miesto sebe jiného starostu, jenž by súdil, ostaviv, u velikém smutcě pryč jěl, když jiej spomoci nemohl. Zatiem starostin náměstek jménem Aspazius kázal ji na oheň zvrci, jiejžto božím divem oheň nic neuškodil, ale zlé pohany, jižto okolo něho stáchu, spálil. To Aspasius uzřěv, kázal ostrým mečem jejie hrdlo prokláti. A v tu hodinu skončěvši, svým chotem v nebesiech sě nalezla, s nímžto kralije věky věkoma. Amen.
Život svaté Emerciany dievky
Zatiem když křestěné tělo svaté Nětišě pochovachu, svatá Emerenciana děvicě u jejie svatého hrobu sedieci, z pravé viery počě pohanóm prorokovati. Ani kamenie polapivše, jako lítá zvěř v hotových hněviech sě na ni obořivše, na tom miestě ji kázachu ukamenovati. A inhed země sě potřásla, blýskota a velicí hromové tak pohřímachu, ež mnoho pohanstva v tu hodinu jest pohynulo. Od toho času viec těm, ješto k jejie svatému hrobu přichodiechu, přěkaziti nesměli. A tělo svaté Emerenciany děvicě křestěné pochopivše, podlé svaté Nětišě pochovali. A když přietelé svaté Nětišě podlé obyčějě po jejie skončení při jejie hrobu osmý den sediece, bdiece, uzřěli mnostvie svatých děvic, any sě v rúšě zlatého blesku stkvie. Mezi nimižto uzřěli svatú Nětiši, ano sě v takém rúšě
