obrácena jest v den. Jakož o tom David byl prorokoval, řka: „A noc jakožto den osviecena bude.“ Neb jakož jest prorokoval Izaiáš: „Lid, kterýž jest chodil neb chodieše v temnostech,“ to jest hřéchóv a bludóv, „viděl jest světlost velikú“, to jest Krista, jenž slove světlost veliká, neb nebe osvěcuje i zemi i dušě, jakož sám die: „Jáť sem světlo světa, ktož chodí po mně, nechodí v temnostech, ale bude mieti světlo života.“ Ale znamenajme, že jakož slunce, když vychodí, všady vókol domu blesk svój vydává a svietí, hledaje okna neb skuliny, kudy by do domu vešlo, též Kristus, pravé slunce spravedlnosti, kterýžto každého člověka v temnostech chodícieho osvěcuje, hledá v domu svědomie všelikého člověka křesťana, zdali by nalezl kterú skulinu neb skulinku náboženstvie a srdečného na hřéchy lkánie, aby tam vejda skrze milost svú, osvietil dóm ten ctnostmi a světlem milosti své božské. Ale po hřéchu o zatvrzených hřéšníciech co dieme, kteřížto k východu tohoto slunce nechtěli sú očistiti svědomie svého skrze vyznánie svých zlostí, milujíce viece temnosti a své bludy nežli světlost, to jest ty dobré skutky, ješto duši osvěcují? Strach jest, by sě jim též duchovně nepřihodilo, což sě jest tělesně přihodilo. Jakož die sv. Jeroným na Izaiášě na ono slovo, 9. kapitola: „Světlo zjevilo sě jest jim,“ že „ti všickni, ješto těmi psotami psotnými a mrzkými sodomskými hřéchy hřešili, že všichni náhlú smrtí zemřěli sú.“ A to proto, aby v tom člověčiem přirození, kteréžto Syn boží bieše přijal, taková nečistota potom nalezena nebyla. Neb die sv. Augustin v jednom dnešniem kázaní: „Vida Pán Bóh, ano hřéch proti přirození v člověčí nátuřě shledán jest po pádu prvnieho člověka, viece nežli za pět tisícóv let prodléval sě vtěliti.“ Ale aby jeho