jest pokoj, jenž vedlé řěči sv. Pavla učinil jest dvój lid jeden, to jest židovský a pohanský lid přivedl jest k jedné vieřě křesťanské. A skrze něhožto smířeni sme s Bohem. Kterýžto proto přišel na svět, aby člověku trój pokoj přinesl. První, to jest časný, zaňžto prosí cierkev sv., řkúc: „Daj pokoj, Pane Bože, ve dnech našich, nebť nenie jiného, jenž by bojoval za nás, jediné ty, Pane Bože náš.“ Druhý pokoj aby přinesl srdečný, kterýžto pokoj bývá, kdyžto rozom dobré věci poznává a vóle jemu svoluje. Toho pokoje nemají hřéšní, jakož die Izaiáš, 48. kapitola: „Pokoj nebývá dán hřéšným, die Pán Bóh.“ Ten pokoj srdečný také v tom záleží, aby tělo poddáno bylo duchu a duch rozomu. Jakož die Písmo, Genesis: „Pod tebúť bude žádost tvá,“ to jest rozomu poddána, „a ty panovati budeš nad ní.“ Třetí pokoj přinesl jest svým svatým narozením věčný, o němž die Izaiáš, 32. kapitola: „Sedne lid mój v krásě pokoje, v staniech naděje a v odpočinutí bohatém.“ Proto zajisté Kristus v času pokoje narozen jest, aby všelikého věrného v sě věřícieho tiemto trojím pokojem obdaroval. A tak při jeho narození popsán jest vešken svět. Die svatý Ambrož, že „ten ráčil jest přijíti na svět v popsání všeho světa, jehožto jest vešken okršlek světa. Jakož die prorok v žaltáři: „Páně jest země a plnost jejie, okršlek země a všichni, jenž v něm přebývají. V tom zajisté, že vešken svět se popisuje, viece znamenává sě ciesařstvie budúcieho ciesaře Krista nežli zemského ciesaře Augusta. Neb zajisté nebieše svět Augustóv, ale Kristóv.“ To Ambrož. Pak sv. Beda die: „Znamenitě vypisuje evangelista, že jeden Augustus, to jest rozmnožitel, slovieše, všemu světu panováše. Neb skrze to znamenává sě, že jeden na svět