anebo v nohú anebo v bocě pána Krista po jeho vzkřéšení, jakož tuto slova vznějí: „Vnes prst svój sem a viz rucě mé a přines neb přičiň ruku tvú a vpusť v bok mój a neroď býti nevěřící, ale věrný.“ Neb to nemóž býti v těle oslaveném jakožto ižádná jiná ohyzda. Ale šrámi zóstali sú na těle jeho, aby světí vidúc, tiem vděčnějšé byli, že jest Syn boží ráčil tak těžké rány trpěti pro jich spasenie. A zlí, aby sě sami súdili hodny odsúzenie, že sú tak horcě a tak těžcě i tak bolestně z vazby ďábelské vykúpeni. Avšak sú toho vděčni nebyli, ale to sobě lehcě vážili a dali sě dobrovolně v moc ďábelskú. A protož, když die: „Pusť ruku v bok mój,“ tuť rozomie, aby makal šrámy boku dřieve proklaného. Duchovně na tom, že apoštolé byli zavřieni v domu a Ježíš přišel k nim, znamená sě, že kteříž chtie, aby pán Kristus přišel do jich myslí a ukázal jim tajnosti své musieť býti vzdáleni od neklidností svěcských. O tom die prorok v žaltáři: „Aj, vzdálil sem sě, utiekaje, a bydlil sem na púšti, čekách toho, kterýž by spasena mě učinil.“ Jestiť také potřěbie, aby zavřěli dvéřě pěti smyslóv skrze rozomu ostrahu. Nedopuštiec viděnie k marnému hledění. Slyšěnie k nehodnému poslúchaní, a tak o jiných smyslech. Neb David, vida ženu na nohách obnaženú, upadl v cizoložstvie i u vraždu. Eva, slyšiec ďábla mluvícieho a slibujícieho, že mají býti jakožto bohové, vědúce dobré i zlé, shřěšila jest a božie přikázanie přestúpila. Svatý také Petr lekl sě hlasu dievky, zapřěl pána Krista. A tak o mnohých jiných, kteřížto shřešili sú skrze smysly zevnitřnie, jenž sú jako okna člověka vnitřnieho, skrze něžto hledí i sahá těchto tělesných věcí. Protož má sě opatrně člověk mieti